Diskuse - Být pořádný se vymstilo

úzkostná porucha je blbost a psychologové nejsou normální

n a tohle už ti žádnej psycholog nepomůže .......padej rychle k psychiatrovi , nebo se ti to nepovede zastavit ! čím dýl otálíš, tím dýl to pak budeš léčit......... bez lečení to samo nezmizí........skončíš v důchodu a už nebudeš dělat nic jinýho, než kontrolovat....

Už v roce 1993 jsem měl problém, že jsem neustále musel kontrolovat různé své věci nebo zápisy a zotročovalo mě to. Nebyl sice ten problém tak velký, jak nyní, ale byl taky dost velký, skoro tak, jak teď. Ale vyřešil jsem ho sám a dokonce jsem se obešel bez psychiatrů. Vyřešil jsem to jednoduše a účinně. V roce 1994 jsem si řekl, že už toho mám dost, abych se musel neustále štvát s kontrolama a rozhodl jsem se to řešit. Dostal jsem nápad, že by mi pomohlo, kdybych své věci i zápisy zredukoval. S nadšením jsem se do toho pustil a zjistil jsem, že to nebude žádný problém. Zjistil jsem totiž, že tam mám spoustu zbytečností, které vůbec nepotřebuji. Proto jsem všechny zbytečnosti zrušil a vyhodil a celé množství se mnohonásobně snížilo. To, co zbylo, se mi povedlo ještě velmi zjednodušit, protože tam bylo spoustu složitostí, které jsem na nic nepotřeboval a ty jsem potom dal pryč. Nakonec se celé množství zápisů i hebel výrazně snížilo. Najednou jsem zjistil, že problém s nuceným kontrolováním je pryč! A proč asi? Protože už nebylo co kontrolovat. Spousta zápisů nebo věcí už neexistavalo, takže nebyly potřeba kontrolovat, jestli jsou v pořádku, a ty věci či zápisy, které zbyly, těch bylo tak málo a tak jednoduché, že bylo velmi snadné si v tom udržet přehled a bylo lehké udržet v paměti, co se nachází v jakém stavu, takže opět nebylo potřeba nic kontrolovat. Problém byl vyřešený a už několik let jsem měl pokoj. Postupem času však přibývaly různé zájmy a tak pochopitelně začalo přibývat různých věcí a třeba i zápisů. Zatím to nevadilo, nevznikal problém, že bych musel něco kontrolovat, protože problému jsem se tenkrát úspěšně zbavil. Jenomže v roce 2000 jsem provedl něco, co jsem dělat neměl a co se mi vymstilo. Rozhodl jsem se totíž, že si ve všem udělám vzorný pořádek. Binec jsem zrovna neměl, jenom trochu, ale přesto jsem se rozhodl, že si to vzorně vylepším. Nikdo mě do toho nenutil, dokonce jsem neměl ani žádné nepříjemné pocity, které by mě k tomu přinutily, prostě nic. Čistě sám jsem se k tomu rozhodl, protože jsem si řekl, že to bude pěkné. Všechny věci jsem si pěkně opravil, urovnal, zápisy taky. Prostě všechno jsem si dal do ukázkového pořádku. Nakonec se mi to vymstilo, protože se odstartoval problém, který jsem měl v roce 1993, ale tentokrát ve větší míře. Celý úspěch, kterého jsem dosáhnul v roce 1994 byl rázem v ha*zlu. Už zase se mi každou chvíli nutí, abych něco kontroloval a tak se musím neustále dřít s kontrolováním. Teď se snažím znovu zbavit se toho problému, ale nedaří se. Například jsem se chtěl pokusit problém vyřešit tak, jak se mi to tenkrát povedlo v roce 1994, pomoci toho, že opět zredukuji své věci a zápisy, ale nedaří se. Narozdíl od situace z roku 1994, nemám totíž co vyhodit, všechno jsou to užitečné a potřebné věci. A narozdíl od situace z roku 1994 už není ani co zjednodušit. Ikdyž jedno řešení, jak všechno zredukovat, by tady bylo, ale musel bych toho poměrně hodně obětovat, dosti věcí bych se musel zřeknout. Například bych se musel zbavit spousty hudebních CD a nechat si jen některé, abych asi 600 desek snížil asi na 60, nechal bych si jenom nejdůležitější, abych snadno udržel přehled. Nebo bych musel zrušit činnost, při které se zabývám výrobou reprobeden a zesilovačů a nahradit to hotovým koupeným výrobkem. Tady by ubylo spoustu věcí, jako jsou dělané výrobky, náhradní díly, protože bych je už nepotřeboval. Také bych se mohl zbavit spousty složitých návodů na výrobu těch věcí, protože bych je už nepotřeboval. Stejně tak výpisů elektrických součástek, jejich parametrů, elektrických znalostí a spousty dalších zápisů. Kdybych se toho všeho zbavil, velice by ubylo složitostí. Nebo bych se mohl zbavit některých počítačových programů a omezit se jenom na ty nejnutnější, při čemž by opět ubylo věcí, i zápisů, jako jsou například návody k obsluze. A tak by se dalo pokračovat. Celá tato redukce by mi nakonec pravděpodobně přinesla klid od nucených kontrol, ale není to ideální řešení, protože tentokrát by to už bylo za cenu, že bych se musel vzdát některých svých požadavků a zájmů a musel bych se omezovat. Například bych se už nemohl bavit vymýšlením, navrhováním a vyráběním reprobeden a zesilovačů, také bych nemohl mít a používat dělané bedny a zesilovače, které plně vyhovují mým požadavkům, ale musel bych se spokojit s takovými, které se dají koupit hotové a který mi už vyhovují méně. Nebo bych už nemohl mít na CD všechny písničky, které se mi líbí a pouštět si je, ale byl bych omezený jenom na některé "hlavní". A tak bych mohl pokračovat. Jak z toho ven?

Rok 2000 smrdí!