Diskuse - Problém s rodiči...

Dobrý den...chtěla jsem se zeptat na mého syna . mu bude osmnáct...Je velmi citlivý...mám pocit,že se narodil na jiné planetě...ve škole od začátku vůbec nevnímal co se kolem něj děje...Jinak musím říct,že byl od narození až zvláštně hodné dítě...Problémy začaly ze školou ale jen rázu...že nedával pozor...a pod.Ve třinácti už to s ním bylo mnohem horší..říkali jsme si puberta.Školu moc nemusel..já jsem ho nikdy nenutila do výborných známek...vždy jsem říkala, alespoň na trojky se nauč...ale bylo to marné..přidaly se absence a nakonec jsem byla ráda,že vůbec dokončil školu a dostal se na uměleckou kamenosochařinu...Sliboval jak se vše změní, ale situace se opakovala...dnes má dokončený (s reparáty) druhý ročník a ted' ve třet'áku přišel s tím,že chce přestoupit na učební obor kameník..opět jsem souhlasila i když nerada má opravdu nadání...Doma vycházíme velmi dobře jen s otcem má velké problémy, bohužel jeho otec je vůči němu velmi chladný a neustále mu připomíná co se nepovedlo..já se to snažím vyrovnávat, stejně bych řekla,že to k ničemu nevede...Chtěla bych synovi pomoci jsem už zoufalá jak dál..vím že ho ponižování otce velmi ničí,ale pokoušela jsem se to zastavit manžel však jede dál ve svých kolejích a dál připomíná jak je syn nevděčný a co už nás stál peněz ...Dnes jsem se nakontaktovala na paní,která mi rozhodně doporučila kineziologii..nevím přesně co to obnáší, ale pokud by to mělo pomoci..udělám vše...Prosím tímto o radu...Děkuji

Dobrý den paní Renato,

chápu jak Vás tíží problémy Vašeho syna, ale je skvělé že máte pro něj tak velké pochopení. Myslím, že na tom muže být podobně jako já. Měla jsem hrozné problémy se sebou samou. Nikdy se mi nic nedařilo a nechápala jsem proč se chovám jak se chovám. Deprese začaly na střední škole. Přitom jsem poměrně inteligentní, ale v různých věcech se odlišuju od ostatních. Střídají se u mě silné emoce. V podstatě mám celý život pocit, že jsem neštastná. Ke 30. zjištuji, že jsem hyperaktivní a hypersenzitivní. Což je děsná kombinace. Sama nevím co s tím, nechci brát prášky na hlavu, už jsem to jednou zkoušela, bylo to lepší, ale vrací se mi to v epizodách. Momentálně se upínám k naději regresní terapie. Což je dostání se do minulých životů, léčí to různé zdravotní problémy, i deprese a tak nějak cítím, že by to vyřešilo mnohé. Jinak je spousta alternativ pomoci, jen nevím kterou. Je to asi dost individuální. Poradila bych Vám, více se synem mluvit, i o jeho pocitech, co ho trápí a manželovi domluvit, aby se začal chovat k synovi citlivě. Protože není nic horšího pro citlivého jedince když ho jeden z rodiču neakceptuje takového jaký je a má na něj moc nároku. Co když vás syn má nějaký psychický problém? Proč lidi nemají pochopení pro nemoc duše? Přeji vyřešení problému a napište jak pokračujete :-)

???

Julie,
jen zkouším, jestli sem náhodou někdy nenakoukneš...:) .Psala jsem sem naposledy někdy v lednu, pak jsme se všechny nějak odmlčely. Jsem teď opět v situaci, kdybych na naši diskuzi docela ráda navázala...Nebo kdokoli jiný, kdo máte trable s rodiči, se zapojte ;)

já taky mám problém s rodiči taky nevím co mám dělat

Je mi 57 let, matka narcistická porucha osobnosti, otec pasivní agresivita, kdyby mě bylo19 let, tak bych s maturitním vysvědčením jela rovnou na letiště a zmizela někde za oceánem, abych je už nikdy neviděla. Ne všichni utíkali před komunistama!!!!!

Je mi 57 let, matka narcistická porucha osobnosti, otec pasivní agresivita, kdyby mě bylo19 let, tak bych s maturitním vysvědčením jela rovnou na letiště a zmizela někde za oceánem, abych je už nikdy neviděla. Ne všichni utíkali před komunistama!!!!!