Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Petra
Díky za to co jsi o léčebně napsala.Velice dobře jsi vystihla léčebnu jako velkého psychologa.Já jsem chodil před léčebnou taky k psychologovi a nikdy to nebylo ono.Skupinové terapie jsou v léčebně vynikající.Občas si na Slovensku doma tak volně zajdu do kostela a řekl bych,že ty terapie byli i více úpřimnější.Člověk už nemůže nikam uhnout a tak to jde z něho ven,snad už neexistují žádné zadní vrátka.Z kostela /nebo od psychologa/ vyjdeš ven a druhý den už myslíš jinak,v léčebně druhý,třetí,davacátý,poslední den pořád jseš v tom-"pořádná masáž" Vspomínám rád,jedny nejlepší časy v životě,kdy poznáš sebe.

Vážení a milí,ráda bych se zeptala, zda-li jste
pili denně,či obden.Já mám stejný problém už hodně let a vždy když jsem začala s tím něco dělat jako návštěva psychiatra,moc to nepomohlo.Z mého života jsem zjistila,že piju ve skoro pravidelných intervalech. Denně je to jedna sklenka vína a najednou něco spustí lavinu, že se vrhnu na to co je v domě, nehledě na tvrdý alkohol. Do léčebny se mi nechce.Ptám se proto,jestli máte recept na to najít v sobě ten vypínač Nebo najít spouštěč, který by si člověk již pohlídal.Myslím si též,že je to v hlavě.

Já nevím, jestli je to v hlavě.

Ale přirovnala bych to k obezitě.
Obézní taky musí držet dietu.
Ale pokud nezmění celý životní styl,a hlavně filozofii života, přístup k jídlu, zůstanou mentálně obézní, i kdyby drřeli dietu doživotně.

Cílem zvládnutí alkoholismu není pouhá abstinence (ikdyž i ta sama o sobě už je výborná), ale NEPOTŘEBA vůbec alkohol pít.

Alkoholismus je problém s nemírností, jako je to u poruch přijímání potravy.

Evo, neexistuje spouštěč, který bys našla a zmáčkla, a měla pokoj. Ten spouštěč máš v sobě. Není to jen pevná vůle, je to všechno dokromady.

Vůle, víra, chtění, zarputilost...
ale hlavně touha po svobodě, svobodě bez závislosti.

Já když jsem pila, chlast jsem nenáviděla.
A tím, že jsem ho do sebe lila, jsem tu nenávist lila do sebe. Podvědomě jsem se likvidovala.
Alkoholismus je pomalá sebevražda.

Zkus na to jít od lesa, a zabývat se tím, co Ti přinese abstinence.

Možná by stálo za to ,zkusit přestat na tom přístroji BICOM. Já jsem jako silný kuřák 20 cigaret jenom v práci takhle přestal,bez problému, myslím abstinennční příznaky.Tato terapie trvá necelou hodinku,a jen tak sby řeč nestála jsem se ptal, jestli by ten přístroj nepomohl alkoholikům, je to taky závislost.Bylo mi zděleno,že ano že takto přestalo pít 5 klientů, ale že těchto terapii se doporučuje aspon´ˇčtyři, kdežto u cigaret stačí jedna terapie. Měl jsem možnost druhé terapie zdarma a le nebylo zapotřebí., proto jsem nejel.Pokuď to někoho zajíma tak velmi věrně to popisují článkyPavla,Ládika a Mirka dne20.3. do 26.3.09.Ládikuv začína 17.3.09. Bohužel musíte vynechat pana Cidrycha.

Dobrý den,všechny zdravím.Něco o mne-moje mamka byla alkoholička.Pila od mých cca 6-ti let.Dnes už vím,že tím řešila rodinné problémy,že to nebylo namířeni proti mne,ale tenkrát jsem nechápala,proč s tím nedokáže,kvůli nám,svým dětem přestat.Říkala jsem si,že jsem asi nějaká špatná...Tchýně,moje babička,která s námi žila ji nenáviděla,věčně pomlouvala,táta to neřešil.Byla by to ostuda,tenkrát...Mámu jsem dostala do léčebny po cca 20-ti letech,kdy už byla závislá i na lécích a byla mimo realitu.Dnes již 14 let nepije a říká,že jsem jí tenkrát zachránila život.V léčebně byla půl roku,hned jak ji propustili se totálně opila a od té doby nic.Říkala,že věděla,že to ještě jednou udělá!Dnes je z ní naprosto JINÝ člověk.Říká,že minulost už nezmění,tak že si alespoň užívá přítomnosti a kdyby prý věděla,jaké to bude bez alkoholu,šla by tam dříve a dobrovolně...Když už jsem byla vdaná,začal pít i táta.Nyní nepije cca 3 roky poté,co mu zjistili cirhózu jater a rakovinový nádor,který nejde odstranit na játrech.Chodí do IKEMu na experimentální a velice bolestivou léčbu,nemá naštěstí metastázy a nádor již neroste...Můj brácha si myslím má také "problém".Nejen s alkoholem,ale také s přístupem sám k sobě,se svým sebevědomím atd.,tak jako já a všichni "odborně" DDA (dospělé děti alkoholiků).Já v současné době od 12. ledna abstinuji poté,co jsem dostala od manžela "nůž na krk".Navštívila jsem ambulanci,docházím tam a zatím to funguje.Jelikož trpím OCD,což je psychiatrické onemocnění,docházím též cca 8 let k psychiatrii.AD pomáhají a jsou pro mne i udržovacím důvodem k tomu-NEPÍT.Jinak jsem pila poslední dobou (celkem to trvalo cca 3 roky) nárazově,tak jednou za 14 dnů,opila jsem se do němoty,jen pila a kouřila...Nerada na to vzpomínám,udělala jsem pod vlivem alkoholu tolik excesů,tolik věcí pod hranicí lidské důstojnosti...Zatím se snažím říkat si,že jsem NEMUSELA přestat,tak jak si to říká má máma,že mi to nikdo nezakázal,ale že jsem CHTĚLA.Kvůli sobě.Jelikož se nemám moc ráda a o sebevědomí nemůže být ani řeč,není to jednoduché.Pila jsem převážně pivo a mám na něj stále chuť.Prostě se MUSÍM nějak přesvědčit,že to už dál takto nešlo,že bych se propadla "do pekel" a přišla o vše.Snad se to jednou podaří v tom mozku "přehodit":-)Jsem zvyklá,v důsledku mé OCD tzv. exponovat,tzn. vystavovat se tomu,z čeho mám strach,postupně,pomalu,tak to tak dělám i s alkoholem.Doma je,do restaurací chodím...Je mi moc líto,že jsem tím ublížila svým dětem (mám 3),ty 3 roky už vymazat nepůjdou,že jsem zapomněla na to,jak jsem se cítila jako dítě já!Musím si teď pěkně zamést před svým vlastním prahem a snažit se nebýt "tak slabá".Všem vám tady i sobě držím palce.Ty,co abstinují již tolik let obdivuji.Věřím,že v sobě najdu něco z mé mámy,i když jsem úplně jiná,že to také zvládnu.Hodně štěstí všem a za jakoukoliv reakci děkuji.iva

Ahoj, Ivo,
dobře že píšeš. Stále častěji se setkávám s lidmi, co mají problém s alkoholem, aniž bych to nějak aktivně vyhledávala. jen od doby, co jsem založila tuto diskuzi jsem jich poznala dalších 12.
Ti lidé se nemnoží, pouze přibývá těch, co si to dovedou přiznat.
Internet je v tomto velmi dobrý nástroj, který může zajistit jistou anonymitu, a poznáním jiných lidských podobných osudů to pomůže pochopit, že alkoholismus je rozšířenější problém, než bychom tušili. Že v tom nejsme sami.
Ivo, OCD znám, něla jsem to v mírné formě jako dítě, tenkrát jsem si myslela, že jsem posedlá zlými duchy, co mi pořád něco našeptávají co musím dělat a když to neudělám, tak...
Vymizelo to samo.
Starší syn se přiznal, že má občas taky podobné pocity. když jsem mu vysvětlila, že to je celkem běžné, a pokud to nepřeroste určitou hranici, je to neškodné a vymizí to.
OCD bývá častou součástí jiných poruch, tak to, že mám od narození sociální fobii, s OCD docela korespondovalo. Zapadlo mi to do sebe až ale v dospělosti.

Hodně mě překvapil příběh Tvé maminky, která se po návratu z léčebny opila a pak už na chlast 14 let nesáhla.
Velmi neobvyklé. Ale jak vidno, je to možné. Možné je úplně všecko, já už věřím snad všemu.:o)
Viděla a slyšela jsem takových věcí, že se tomu mnohdy dá říkat i zázraky.

Tak ať vám to všem vydrží. Když se překlene nejhorší doba, pak stačí už jen se soustředit na něco jiného a jde to samo, bez většího úsilí, abstinovat.

Já mám taky pivo ráda a Birella si klidně dám. Nemám s tím problém.

Ahoj Naturo,děkuji za odpověď.
Myslím,že to,cos´měla v dětství nebylo OCD.To se projevuje trochu jinak.Nikdo Ti nic nenašeptává.Jen Tě napadají věci,kterým se bráníš a čím víc se o to snažíš,napadají Tě více.Jsou různé formy a postihují Tě v tom,co máš nejraději,na čem ti nejvíce záleží.Nebudu psát,co mám já,ale pokud se někdo třeba bojí o sebe,napadá ho neustále,že se nakazí.Tak si nadměrně myje ruce,říká si,že když třeba nebude šlapat na spoje v chodníku,tak tomu předejde apod..Je to jako když si zakážeš myslet na růžového slona.Určitě si ho v tu chvíli představíš.A pak si to vyčítáš,protože si říkáš,že nejsi normální,ale honem uděláš nějaký "rituál",aby si něčemu už dopředu zabránila.Je to podobné,jako když si 3x odplivneš,když vidíš černou kočku.Myšlenek,výčitek a rituálů ale přibývá.Viz. obsedant v seriálu Můj přítel Monk nebo film Lepší už to nebude:-).Vypadá to jako sranda,ale věř,není.Bodá to na těch nejbolestivějších místech.Ale dost o OCD.To je do jiné debaty.I když s alkoholismem to souvisí.Většinou začínáme pít proto,abychom od něčeho unikli.Od problémů.A je jedno,zda jsou v nás,v rodině,v práci...Co si budeme povídat,myslím,že si vzpomeneme na to,jak s prvním lokem mizí úzkosti,problémy,stoupá rozhodnost a sebevědomí...Máš pocit,že vše dokážeš,překonáš,starosti mizí..No a pak si také vzpomínám na ty ohromné poalkoholové deprese,výčitky svědomí,pocit pokoření a hnusu,kdy jsem měla pocit,že to nevydržím.Také pořád dokola.
Toho Birella se zatím bojím si dát.Začala jsem znovu kouřit,to jsem se také bála,protože mám cigaretu spojenou s kávou a alkoholem.Tak piji hodně kafí,ale psychická spojitost s alkoholem naštěstí vymizela.Teď na horách jsem strčila jazyk do vína a dělala,že ochutnávám,protože se všichni divili,proč nepiji.Řekla jsem,že nemohu kvůli AD.Přemlouvali mě ale,ať ochutnám,dokonce i můj manžel (což mi připadá jako rána pod pás).Chuť vína jsem pocítila,ale ani lok!Mám opravdu strach,že bych to nezvládla,ani po tom Birellu...Snad tedy bude lépe.Snažím se v to,po tom,co tady čtu věřit.Je supr,že existuje internet,že se prolomilo v dnešní době spousta tabu a že se o věcech mluví.Vím,jaké to je,zůstat na vše "sama v sobě" a nebo "to ze sebe dostat",poradit se,vědět,že v tom nejsi sama...

Myslím, že jsem jen OCD, které jsem měla, nepopsala do detailu, ale OCD to bylo. Nutkavé myšlenky, nutkání opakovat nějakou nesmyslnou činnost, vracet se na stejné místo, jednu dobu to bylo tak silné, že jsem opravdu uvažovala o léčbě už v dětství. Chovala jsem si jako blázen, nemohla jsem dělat to co jiné děti, hrozně mě to svazovalo. Ale jasně že i OCD se u každého trochu liší.Ale u mě OCD byla jen epizoda, ikdyž několikaletá. Pak se to měnilo v jiné potíže.

Že nechceš zkusit ani Birella, to Ti schválí každý doktor i alkoholik, je to dobře nepokoušet ďábla. :o)
Mně to zatím vychází. "Už" rok.

Měla jsi skutečné deprese ve svém alkoholovém období?
Já myslela, že mě nic podobného nikdy napadnout nemůže. Sice jsem introvert, ale optimista do morku kostí...ale to s tím nemá co dělat. Po alk. excesu přišla depka jako prase a trvala 3-4 dny. Přicházela častěji a častěji a trvala stále déle, a deprese jsem znovu zapíjela, abych zapomněla...začarovaný kruh. Brrr.

Ahoj Ivo.Jsem rada ze jsi tak uprimna.Diky za prispevek a tvuj zivotni pribeh.Velmi dobre te chapu.Jsem z rodiny alkoholiku a mam take problemy.Je uzasne ze se ti povedlo mamu vylecit.Drzim ti moc palce at vydrzis take.Minulost nezmenime at uz byla jakakoliv.Dulezite je co zijeme.

Zdravím Naturu a Martinu.Děkuji za odpovědi.
Za svůj život jsem zažila pár těžších depresí,kdy jsem nebyla schopná vylézt z postele,nakonec ani nejedla a nepila.Neměli souvislost s alkoholem.V době,kdy jsem pila,jsem depresemi trpěla,ale nabyly tak silné,někdy to byla spíše depresivní nálada.Ta nejhorší poalkoholová "depka" byla začátkem ledna,kdy jsem propila celý víkend v jednom kuse,ani jsem nespala.Nezůstalo jen u piva,došlo i na šampus od vánoc,rum do cukroví,Becherovku (jelikož jsem tvrdý alkohol samotný nikdy nepila,samozřejmě s džusem).V pondělí už jsem z postele nevylezla.Měla jsem připravený i mobil s předvolbou na záchranku,nemohla jsem dýchat,třásla jsem se,bušilo mi srdce...To byl DEN,kdy jsem vytočila ambulanci a řekla,že se chci objednat,že mám PROBLÉM S ALKOHOLEM.Také jsem po roce vytočila psychiatra,neboť jsem měla už přes rok vysazena AD."Nadopovala" jsem se prášky na spaní,z postele jsem nevylezla 3 dny,když jsem nespala,tak jsem brečela a měla pocit,že to nemohu přežít.Synové doma v tu dobu nebyli,o dceru se staral manžel.
Dnes mi je už o mnoho lépe:-)
Toho Birella do budoucna nevylučuji.Už jednou jsem abstinovala,cca 2 měsíce a pila Birella.Bylo to v pohodě.Pak sem již měla pocit,že to zvládnu a vyměnila ho za Plzeň.A bylo to.Tehdy jsem si ale ještě nepřipouštěla,že nějaký "problém" mám.Myslela jsem si,že když 2 měsíce dokáži nepít,vlastně je to důkaz,že nemám problém a pití ukočíruji.Chvíli to šlo,nikdy jsem nepila denně,jsem spíše kvartální alkoholik,ale netrvalo dlouho a už jsem se zase jednou za čas opíjela do němoty.Začala jsem a prostě nemohla přestat...
Martino,už jsem si zvykla o věcech mluvit.Absolvovala jsem různé skupiny.A to,že jsem upřímná?Pokud nebudu,nepomohu tím ani sobě,ani ostatním...
S tou mojí mámou jsem také ráda.Někdy říkám,že je to nejlepší věc,která se mi v životě povedla!Můžu ti ale říci,že na úvodní detox jsem ji vlekla téměř násilím.

Zdravím všechny.. V opravdu velké stručnosti.. Můj otec má problémy s alkoholem.. Už od dob, kdy se s mamkou seznámili (před 30 lety) si myslím, že nebylo všechno v pořádku.. Od dětství si pamatuju, jak "utíkal" do hospody a pak byl agresivní nejen k mamce.. Prý chtěla požádat o rozvod..ale v té době se to moc nenosilo..Tak spolu zůstali..mají další 2 děti.. Otec je typický "chlap", který si představuje, že ženská kolem něho skáče jak on píská..a v žádném případě mu nesmí odporovat natožtak vydělávat víc peněz..ženská má být doma, starat se o děti, vařit, uklízet, být poslušná milenka..a manželovi nosit jídlo pod nos k televizi a otevřít mu pivo..Jenže tato doba je už pryč (i když pozůstatky na vesnicích bohužel ještě jsou a v hojném počtu..) Takže se to začlo zhoršovat..mamka chodila do práce, nebyla na otci finančně závislá, neměla tolik času na domácnost, o vaření ani nemluvě..a když byl otec třeba bez práce (pouze přechodně..ne že by si to nějak způsoboval sám..práce se nebojí..), tak se jeho alkoholismus projevoval v plné míře..jinak nárazově..o víkendech.. Výčitky, žárlivost, hádky, dokazování si vlády, domáhání se čehosi..Pro nás to byly noci bez spánku, zachraňování mamky a když se rozčílil i na nás, tak zachraňování sama sebe..je dost silný, takže se divím, že jsme to přežili "ve zdraví"..i kdžy mamka jednou skončila v nemocnici.. Okolí ho bere jako super starostlivého tatínka, co vydělává peníze a usmívá se..a nás jako nevděčné spratky..Obzvlášť jeho "rodina" (rodiče nemá, vychovávala ho sestra), ke které chodí stále častěji.. U nich se totiž chová jinak.. Hraje si s jejich dětma (s náma se nikdy nehrál), pomáhá jim s různýma pracema a opravama (doma si nevšimne ničeho..když marodil, ani myčku nevyklidil..) a oni mu na plátku dají napít (protože jsou sami alkoholici) a pohostí ho něčím masným a tučným (přestože má velkou nadváhu) Otce mám přes všechny hnusné vzpomínky ráda..jinak bych sem ani nepsala.. Když mu řeknem, že by neměl pít (momentálně je pro něj litr vína jako litr vody), tak se sbalí, vynadá nám a jde tam, kde mu řeknou "a proč by sis nedal.." (to stejné s tučným jídlem) jenže spát přijde domů..a ty nervy, s jakou se vrátí (i když už je na něm znát, že to nezvládá)..Hrozně bych mu chtěla pomoct.. Vím, že pokud ho mamka opustí, tak ho ta "jeho rodina" zničí..vysají z něho peníze a až jim nebude schopný pomáhat ani prací, tak ho odkopnou.. Nechci, aby takto skončil.. On si to vůbec nepřipouští.."..my ho nemáme rádi, když mu pití zakazujem..když mu říkáme, že ho ta jeho rodinka jenom využívá..to my ho chceme zničit.." Absolutně si nepřipouští, že by s pitím měl problém..prej "..pít nemusí, ale proč by to dělal.." Je to tak, že nepije dva dny a už čeká, jak se mamčino chování k němu změní (za ty roky už je dost zatrpklá) a když nezmění, tak proč by se nenapil.. Nenechá si poradit..vysvětlit, že to nejde takto hopem.. Co pro něj můžeme udělat? U psychologa byl..kdysi..jenže je dost inteligentní a tak svoje stavy svedl na to, že byl zrovna bez práce..Dostal prášky, ty bral asi týden (nesmí se na ně pít alkohol..ale myslím, že si aspoň pohárek dal) a tím to skončilo.. Mám pocit, že najít alespoň dobrého psychologa je docela problém..co vím, tak to jsou vždycky lidi, co málem sami potřebují pomoc..a oblbne je kdekdo..Jak ho vůbec přimět k tomu, aby o sobě začal pochybovat, připustil si chybu a chtěl se vyléčit..(ještě když má podporu jinde..) Máte nějkou radu? Děkuju..

iva: Můj příběh je velmi podobný Tvému. Taky jsem nepila denně, taky jsem po době abstinování měla pocit, že pivo, sklenku vína nebo tak 2 panáky vodky zvládnu. Konce byly hrozné - několikadenní pitka bez jídla, málo spánku a hrůza z vystřízlivění. Poslední akce skončila probdělou nocí s třesem, úzkostí, výčitkami svědomí. Na psychiatrii mi nabízeli lůžko, které jsem ale odmítla. Dala jsem se dohromady, beru AD, striktně od 6.2. nepiju a už nikdy ten děs nechci zažít. Lidé kolem mě mi věří a já se denně utvrzuju v tom, že takhle je to mnohem lepší, klidnější, takhle to prostě má být. Posílám Ti mnoho pozdravů a jsem ráda, že jsem si tu Tvůj příběh mohla přečíst.

veve.Citim s tebou.Prozivam skoro to same.Mam pijiciho otce a bratra.Matka umrela loni v rijnu na rakovinu tlusteho streva.Moji rodice pili od meho detstvi.Mam z toho trauma uzkost a deprese.Jsem negativista.V mel detstvi nebylo nic Na co bych mohla vzpominat s usmevem.Dnes vim,ze minulost me nesmi pohltit a denne medituji a cvicim jogu.Muj otec je uz vypity a vim ze nikdy se nezmeni.Dal se dohromady s mim ex,ktery je take alkoholik.Velmi si rozumi a maji spolecny cil.Nekonecne me pomlouvat a litovat se a nadavat Na zivot na praci a na vse co jim zrovna nevychazi.Moc bych si prala aby se muj otec vzpamatoval,protoze ho mam rada a zalezi mi na nem.Ale mluvi z cesty.Rika co se nestalo a je agrasivni.Svadi to na smrt matky.Chapu ze to je hrozna rana,ale vim ze se v tom vyziva.Ma duvod pit a nikdo se preci nemuze divit.Co ti radim.Obrnit se.Nepripoustet si to.Relaxovat a mluvit s lidmi co maji stejna nebo jeste horsi trapeni.Pokud to bude nesnesitelny tlak jit k psychiatrovi a nechat si napsat AD.Bude hur.Napis vice o svem trapeni.Pomaha to.Jsem tu kazdy den i kdyz nepisu,ale ctu to.Jsou tu taci velikani jako Natura,Vladimir,Petra a vsichni co se rozhodli prestat.To oni mi pomahaji pochopit situaci a hlavne uz bych umela otci pomoci jak dal,kdyby se rozhodl prestat.

Veve
Tato situace,kterou popisuješ je typicky "prohnilá" alkoholem,a pošlapané je téměř vše,kde se člověk podívá.Chci Ti připomenout,že se nacházíš na debatě a né v odborné psychologické poradně,tím nepodceňuji nás co s alkoholem máme skušenosti.Mohu Ti poradit toto:Nejdřív je důležité se v této situaci zorientovat a říct si co chci.Alkoholizmus Tvého otce "bohužel" není jen jeho problém,ale se zakořenil i do zbytku rodiny.Je potřeba vědět,že opravit všechny vazby,vztah otec-máma,otec-děti bude těžká věc a dlouhodobá.Musíš se rozhodnout na kterou cestu se vydáš.Buď se odpoutáš od otce a jeho problémy Ti budou volné / on 30 let nic neřešil,Tvé problémy jeho nejsou,zato jeho jsou i Tvé-třeba i toto odvrácení ho nakopne/ a nebo mu můžeš pomoct.To co popisuješ,že otci domlouváte je vše ZBYTEČNÉ a ŠPATNĚ,děje se to už roky a bude se to další roky takle opakovat,pouze tím trpíte a až se upije vám zůstanou mindráky.Musí přijíd radikální řešení.Tvůj otec se musí dostat do léčebny,násilím ho tam nedostanete a ani ho takto nemůžou přijmout,to by musel pouze určit soud.Chtělo by to více diplomacie na alkoholika,tak to zařídit,aby alespoň malinká jiskra v něm zableskla,že pro to chce něco udělat.Musíš jít na to odborně,takticky,postupně,nenásilně a současně relativně rychle /ženská by měla vědět jak otáčet krkem chlapovi hlavu,aby to nepoznal a jěště si fandil jak na to přišel on a dobře to dělá/.Nejdřív je potřeba najít dobrého psychologa,nebo psychiatra,určitě se najde,investuj čas,hledej až ho najdeš /Internet není jen povídání mezi lidma,ale i mezi odborníky-kapacity/. Pak po nějaké dohodě s ním nenásilně otce dostat do poradny a následně na léčení.Když to udělá pak ho podpořte! Alkoholizmus je NEMOC,určitě to ví jak je touto závislostí duše a těla svázán,ale nepřizná to nikdy,musí ho ZLOMIT léčebna a musí se stát POKORNÝ, je to těžké hlavně pro chlapa tohoto typu,ale jiná cesta není,je moc "hrdý" na nějaké domlouvání a ambulantní léčení...Když to tedy zhrnu na Tvou otázku jsou tyto odpovědi:1,Ignorovat jeho sebe-záhubu a nenechat se vcucnout do ní s ním,naučit se žít bez výčitek.
2,Vyhledat odbornou pomoc a dostat ho do léčebny,tam bude mít 30%-tní naději,že uspěje a taky se po návratu může vše roztočit znovu.Vím,je to strašná představa,ale né nemožná.Já jsem po léčbě,abstinuji přes rok,nekouřím měsíc,vize vidím výborné.V klubu AAA/anonim.abstin.alkoholiků/ jsou lidi kde chodím 18-20 let abstinující.Prostě to jde,cesta je velmy těžká hlavně ze začátku,ale možná a o to pak hezčí.Je to jako když vyjde slunce po velké bouři.Přeji dobrou volbu,sílu v odhodlání a chuť v naději.

Ahoj,ja chtela jsem se zeptat je mi 30 let, se se svou kamaradkou pijem vino i nekolikrat do tydne vypijem kazda tak litr a pul, kdyz jdem do hospody vypijem tak 8 piv.Ja popijim tak od patnacti ale tenkrat to bylo jen vikedove. Brala jsem i tvrdsi drogy ale to uz je zamnou! Jak poznam ze jsem alkoholik?