Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Marci, prosím Tě - to sezení a práce s podvědomím neprobíhá v hypnoze, že ne ? Podle informace známých ne - metoda s použitím hypnosy je regrese ? Může mi k tomu někdo dát odpověď - předem díky. Romana.

Zdravuško,
já jsem se o toto začala zajímat, když se začaly prodávat knihy s touto tématikou po roce 1989. Do té doby jsem byla zmatená a nevěděla jsem si rady s vírou v Boha, ve které jsem byla vychována z domu, přes léta potlačování náboženství. Náboženství jako takové mi vůbec nesedělo. Nechtělo se mi chodit do kostela a co bylo vůbec absurdní, chození ke zpovědi, kdy jsem si jako dítě vymýšlela naivní dětské hříšky jenom proto, že jsem měla nařízeno jít ke zpovědi. Takže tudy cesta nevedla.
Přemýšlela jsem o životě opačně. Když se nedařilo, říkala jsem si, proč zrovna já? Myslím, že vůbec první knihou byla Miluj svůj život, o pozitivním myšlení. A tak mi pomalu docházelo PROČ NE zrovna já (ale to bylo po letech ) ? A začala jsem kupovat sem tam nějakou literaturu, abych se sama v sobě vyznala. Moc mi sedla knížka Hovory s Bohem, která vlastně je o tom, že člověk je zodpovědný sám za sebe, každá situace se dá řešit několika způsoby a je jen a jen na tobě, jakou cestu si zvolíš, ale také si za to každý nese odpovědnost. O tom, že Bůh nikomu nic nenařizuje a ani netrestá. Prostě to, co se děje na světě dělají jen lidé sami sobě a ponesou si za všechno svůj díl. Velmi mě toto pojetí života uklidnilo. Píši to tak obšírně, abych se dostala k tomu, že moje kamarádka-učitelka s vystudovanou speciální pedagogikou, začala studovat tuto vědu a pomáhat lidem.
Zdravuško, můžeš napsat, ze kterého jsi kraje? Já z olomouckého, mám ale i spolužačku ve východočeském kraji, která by mohla určitě také někoho doporučit.
Promluv si ale nejdřív s dcerou, nebo zkus se podívat po nějaké knížce na toto téma, která by ji třeba zaujala. Pokud jí tento směr má pomoci, určitě to vyjde!
Já když zpětně procházím, co se mi v životě přihodilo, ať dobré nebo zlé, vidím, že se nic neudálo náhodně. Dodatečně se mi vše skládá jako mozaika. To mě jen utvrzuje, že tato filozofie je správná. A hlavně všechno má svou logiku a řád.
Měj se a ozvi se.Marcela 2

Já mám taky ráda Miluj svůj život..........ale vím, že myslet stále pozitivně nejde a je to nepřirozený, být stále pozitivní a spokojený .......život je jako sinusoida, na to aby člověk mohl být nahoře, musí taky někdy být dole ......a být pořád pozitivní nejde....to by se musel člověk křečovitě nutit a to taky není dobrý, potlačovat pocity, z toho jsou nemoce .........asi je lepší procítit svý pocity upřímně, prožít je do hloubky......i ty negativní .....
A víru bych nezatracovala, já věřím spíš ve vesmír, ve kterém jsme všichni rovni a spojení ..... a v energii....... když konám dobro je to dobrá energie a když zlo , tak riskuju, že to přijde zpátky ke mně....tím jsem si naprosto jistá :)Ovšem rozeznat to , je někdy těžký:):)

Zdravím Vás,
nějak se rozrůstáme, nevím jestli mám mít radost, nebo ne. Rád bych nějak pomohl, ale nevím jak, tak Vám paní Zdravuško přeju, ať je Vaše dcera brzy jako rybička a pak se připravte jak Vám to s přítelem osolí, až přijde další přírůstek do rodiny, věřím, že to přijde brzy:). Je mi jasné, že Vám do smíchu moc není, ale když už nic jiného, alespoň chci zvednout Vaši náladu a dodat trochu síly. Držte se :)
Romčo připadáš mi živá až moc:) Tolik zájmů, aktivit, opravdu jsem překvapený, co všechno zvládáš. Kde bereš tu energii? Můžeš mi trochu odsypat?
Petře, pořád váháš, to jsme dva. Taky se mi nechce do prášků, bral jsem je tři měsíce a pak jsem je vysadil. To neznamená, že Haliny zkušenosti beru na lehkou váhu, nerad bych dopad hůř, než musím. I když s ní nemluvím :) Zdravím. A promiň, trochu mě vytáčíš, třeba ti přijdu na chuť, ale jak říkám, první reakce je jasná.
Podvědomí je další téma o kterém jsem zatím slyšel jen pramálo. Připadá mi taková terapie až neskutečná. Možná bych mohl vymazat tu věčnou žravost. Jak uvidím ledničku je zle:)
Přeji příjemný zbytek dne a něco písněte, ať se něco dozvím:)

Halino, já souhlasím s tebou, že nejde pořád 24 hodin denně myslet pozitivně. Kdyby člověk neprožil to horší, nevěděl by, že existuje to lepší. Já se na to dívám tak, že je dobré vědět, že JE pozitivum. My pozitivum vnímáme s naprostou samozřejmostí, ale negativum nás vždycky zaskočí a říkáme si proč já? Jde o to, že když je člověku smutno, nebo lítostivě, nebo úzko. nebo má strach, tak si možná sám může danou situaci mnohdy ovlivnit.
A k tomu, že Bůh je energie, že to jsme my všichni, také takhle vnímám Boha. Jen se nechci pouštět do detailů, protože nehltám všechny knihy, které na toto téma byly vydány. Taková věc každého z nás osloví v ten správný čas. Jde jen o to tu potřebu duše se naučit vnímat a uslyšet ji. Ale když to člověka neosloví, nemá se za každou cenu do toho nutit. Zdravím Marcela 2

ROMANKO,
toto sezení neprobíhá v hypnoze. Vnímáš své pocity se zavřenýma očima. Někomu se mohou při tom vybavit i nějaké obrazové vjemy. To u mě nebylo. Ale všechny pocity, jako je tlak bolest, brnění, to vše se vymaže, bez ohledu na to z jakého důvodu sis to přinesla do tohoto života. Po tom důvodu se nepátrá. Vymaže se tento kod, jako na hardisku.Tarapeut ti klade otázky, aby mu podvědomí odpovědělo, ty odpovídáš a potom to pomocí kyvadla smaže. Měj se krásně Romi! Marcela 2

Marcelo dcera je z Prahy. Vybírám jí tady nějaké úryvky a poznatky od vás, aby vydržela a věděla, že v tom není sama, ale to ona i ví. Nějakou knihu si koupila, ale nevím jakou. já jsem jí koupila DVD myslím, že se to jmenuje nějak vyřešte si své psychické rovnice, ale ještě jsem neměla čas se na to podívat než jí to předám. Neznáte to někdo ?Snažím se pomáhat alespoň takhle. Řekněte co vám v těžkých chvílích pomáhalo od vašich blízkých ?

MARCELKO 2 - díky za informaci. Uvažuju o tom to zkusit, hodnocení daného postupu jsem slyšela jen pozitivní. Myslím, že bych tím pro sebe mohla udělat dobrou věc.

AB - jsem poslední měsíce aktivní - v podstatě nemám pocit, že bych se nějak abnormálně obětovala pro svou rodinu, ale je pravda, že to, co dělám je v podstatě pro ni - s plynoucími lety si uvědomuju, že zvládat po práci péči o tři mužské zajišťovat ten potřebný servis odčerpává dost energie - svého času jsem moc vyrovnaná nebyla už možná proto, že oni svůj volný čas zaplňovali svými zájmy a koníčky, tím co je bavilo, kdežto já jsem po příchodu z práce, která byla občas i dost stresující, řešila ne to, co mně baví na rozdíl od nich, ale to, co je nutné zařídit - všechny prkotiny, ale nezbytné k životu a chodu domácnosti o čtyřech členech. Postupně v souvislosti s pádem na dno a léčením, z postupným vypořádáváním se z pocitem marnosti a neskutečné únavy jsem si uvědomovala, že chyba je především ve mně, když jsem přesvědčená, že je jen a jen můj problém zajistit pravidelný přísun jídla a pití, nadívat lednici, kuchtit, , šůrovat, prát a žehlit hory prádla,postarat se, aby si všichni měli čím čistit zuby, mýt se, vytírat si zadek, aby byly zaplacené složenky, zajištěna očkování, rovnátka, brousit hrany v drobných konfliktech s pubertálním synem - jak jsem psala - rodiče mně vychovávali stylem - manžel je skvělý - vezme ti děcko ven, aby sis mohla uklidit. Nikdo nechápal, že byt je obou stejně jako dítě. Já jsem tu roli přijala - ke své velké škodě. Dost jsem si ublížila, protože jsem byla hodně unavená po letech a znala jen kolotoč povinností - v souvislosti s prožitými útrapami jsem si uvědomila, že to, do jaké pozice mně rodina staví neznamená, že ji musím přijmout, že kromě povinností mám i nějaká práva - hrozně mně to osvodilo, začala jsem si sebe víc vážit - mám svůj svět, svůj volný čas, svoje známé a přátele a přestala jsem mít svůj svět jen ve své kanceláři a domově, kde můj vesmír tvořili synové a manžel. Vím, že vždycky bude můj otec stavět mého manžela vysoko nade mně a bude s ním jednat v rukavičkách, kdežto na mně si zhojí kdejaký komplex a svou špatnou náladu. Že to budu vždycky jen já, na koho bude zvyšovat hlas, protože u jiných - manžela, sestry, přítelkyně - by mu to asi neprocházelo. Jsem ráda, že žije s někým, komu na něm záleží a už mně netrápí líčením vyprávění, jak spáchá sebevraždu - po smrti mé mamky ... už mi tím neubližuje, jse mtak nějak nad tím, protože opravdové peklo bylo jinde, v mé neschopnosti si změnit životní podmínky a nekonečném stesku po té, které mi rozuměla a přivedla mně na svět, když se na to podívám zpět, bylo kořenů a příčin mého psychického strádání hodně - protože jsem chtěla změnit hodně věcí včetně sebe sama a svého místa v životě, musela jsem se začít činit - skloubit povinnosti s vlastní potřebou volna pro sebe a svoje zájmy a opravdu se začít věnovat i tomu, co chci a co mně baví, nejen tomu, co musím - a vyplácí se mi to ...

Hezkou dobrou noc, icg mám založené, tak můžem zkusit zítra spojení ... všem jen dobré ...

S láskou Romana.

Milá Romanko,
po přečtení tvého příspěvku mám pocit, jako bych ho psala já sama o sobě. S malým rozdílem, že mám jednoho syna a jednoho manžela, Nicméně ta péče o ně je také tím mým "vesmírem". Kancelář, domov a mezi tím supermarket, aby bylo vše, tak jak má být. Když odešel syn z domu, nevěděla jsem, co s volnými odpoledny (manžel bývá až do večera na zahrádce). Začala jsem se věnovat tomu, co mě baví a byla jsem daleko spokojenější a klidnější, ba i veselejší. Na všechno, i na každou návštěvu, jsem se těšila, nakupovala jsem s radostí beze spěchu a stresu.
Do toho mi umřela mamka, syn potřeboval bydlet doma protože koupil starý domek a buduje novou kanalizaci a topení, vodu. Splácí hypotéku. Má pěknou práci, ale denně zatím dojíždí z domu 2,5 hodiny tam a 2,5 hodiny zpět. Je to věc dočasná, ale pro mě to znamenalo zase se vzdát svého klidu, času pro sebe, pro své vlastní zájmy nebo i lenošení. A k tomu ještě hlídám jeho fenečku. Je strašně hodná, milá, cvičená, ale je to zase povinnost a povinnost pro mě. Manžel, když není na zahrádce, tak mu jezdí pomáhatí. Já už se do jeho (manželova) denního programu nevejdu. Vše je najednou uspěchané, vypjaté. Toto všechno mě zase zatlačilo do kouta. Opět si zase připadám jako nákupčí, hospodyně, uklízečka, kuchařka a hlídačka pejska v jedné osobě a ještě OSVČ. Nikdo se mě neptá, jak to zvládnu a jestli mi zbyde volný čas nebo ne. Večer chtějí jíst a potom chtějí svůj klid. Manžel u TV a syn u počítače. Kromě toho musím dodržovat pravidla výcviku u té naší pejsky.Já mluvím páté přes deváté (potřebuji se vykecat), očividně nemá nikdo zájem mě poslouchat.
Tak i když jsem ráda, že syn je zase chvíli doma, budu mít větší klid a čas pro sebe, až se odstěhuje.
Zdraví Marcela 2

Zdravuško,
neznám toto DVD. Jak už jsem psala, mně tato literatura pomohla asi, když to bylo zapotřebí. Dnes už ji tak nevyhledávám, tak nemá přehled, co nového vychází a zda je to dobré nebo ne. Jednu dobu jsem měla dojem, že je to všechno stejné. Byly knihy, kterým jsem nerozumněla. Ta moje kamarádka mě ujasnila. Kdybych to potřebovala pro svůj další rozvoj, tak bych neměla problém tomu tématu porozumět a naopak bych šla dál a dál.
Tak to jenom na vysvětlenou. Zdraví Marcela 2

ahojky všem...ráda se k vám připojím...mohu??sára

Ahoj Sáro, budeme rádi :-)))

ahoj holkýýýý a klucíííí .... já fakticky nevím ,kde mi halva stojí a ani jak se jmenuji.... doma mi vypadl net a v práci tento a příští týden nebudu stíhat ani běžet na WC , natož se nějak rozepsat... začíná nám školní rok a to je honička nikoliv na druhou,nýbrž na nedokončenou....
stihla jsem si vás tento týden jen tak zběžně prolétnout a obdivuji Romanu... holka kde se to v tobě bere? já teď nesesmolím ani nákup a ty máš příspěvky na celou stránku... to je dobře...
kuře od babičky budu dělat o víkendu... tuhle variantu neznám, dělám ale něco podobného, jen ty játra cpu do nádivky... no co budeme mít změnu.... za chvíli mi začíná porada... budu muset pádit... budeme vymýšlet, jak zabavíme harantíky v novém školním roce v mimoškolních aktivitách, jsem zvědavá kolik vedoucích to po loňsku vzdá... no uvidíme... tak hezký den přátelé a opatrujte se... mě se zablokovala krční páteř, sotva lezu a moje dvorní masérka je v lázních s dětmi a vrací se mi až v neděli... budu muset asi na obstřiky.... jo jo každá nemoc ve stáří je zanedbaný sex v mládí... pa pa a usmívejte se všichni... na tebe to platí taky PETŘE...

Ahoj všichni. Tak či tak . . . dnes jsem byl u svého lékaře a ten mi doporučil dva specialisty, jednoho psychologa a jednoho psychiatra, do začátku mi předepsal lexaurin, abych měl klidnější spánek a dál se uvidí jak si budu rozumet s doktory, co mi předepíšou či poradí. Všem vám moc děkuju, že jste mi dodali vůli nějak řešit svůj problém, ačkoliv máte svých problémů určitě habaděj, o to je hezčí, že dokážete chápat druhé a pomáhat jim. Ikdyž se necítím nijak dobře, možná mi malinko svitla malá naděje, že se věci mužou zlepšit, že pomoc existuje. Ještě jednou díky. Mějte se krásně ... Petr

Ahoj Petře, to je fajn, že už jsi s tím něco a hodně, udělal :-))) Včera večer jsem ti chtěla napsat, že jsem šla nejdřív k obvodní MUDr. a ta mi doporučila psychiatra i psychologa, ale zasekl se mi PC, neukládal, takže jsem to vzdala... Ty sis stejně poradil, jsem moc ráda, že jsi rád :-))) Člověk si zpočátku říká, to jsem teda dopadla, když potřebuju cvokaře a bere to, jako životní prohru a konec všeho, ale tak to není. Opravdu. Spousta přátel ti to tady potvrdí. Naše IQ nám i přesto, že polykáme AD zůstává, povaha se nemění, jsme jen klidnější, spokojenější, bez výčitek a cítíme se sebevědomější, máme chť žít :-)))
Petře, bude líp, to mi věř! A ozvi se zase.