Diskuse - Panická porucha I.

Já byla ted podruhé u psycholožky která se zabívá rodinou problematikou.Měla jsem už strach z toho že si zničím těma svejma myškama vstach s manželem ale nakonec jsem zjístila že mám opravdu úžasnýho muže který mě teda zatím podporuje.došlo to až ak daleko že semnou musel bít doma.Psycholožka mě poradila nějakou hlubinou terapii vůbec nevím o co jde.V podstatě ted nevím jak mám začít kam a ke komu jít protože u psycholožky se sice vykecám ale stavi zůstanou.Je pravda že mě řekla že mám nějaké fobie a mělabych navštívit jiného odborníka ale ty kontakty co mě dala na tu hlubinou terapii mě bylo řečeno že maj měsíc dovolenou a pro mě je to hrozně dlouhá doba.

Ještě jsem zapoměla říct a zároven se aji zeptat doktorka mě dala lexauryn jedla jsem ho 19 dnů půlku večer i ráno ted ho nejím týden protože je manžel doma tak jsem si řekla že ho přestanu jíst když jsem v klidu ale ono se to vrátí já to vím.Protože jak jde pryč a jsem sama tak to na mě padne.

Neurotik potřebuje oporu. Říká se tomu zajišťovací chování. Neboj i když to bude to nejhorší co si dokážeš představit, tak budeš stále tam kde si a nezblázníš se ani neumřeš. Vše přejde tak jako tak. Já to zažil byl tam kde ty a jsem tu zdravý a příčetný.

Relaxuj stáhni si relaxační hudbu mě pomohla a zkus akupunkturní bid na levé paži v místě kde začíná zápěstí a končí ruka, na malíkové straně.

w w w y o u t u b e com / watch ? v = 7 Z T H j j G t u D A

Ahojte všetkých vás zdravím.Manzelka sa uz 2 roky lieci na PP.Asi pred dvoma mesiacmi jej doktorka vysadila AD.teraz cakame miminko (8 týždeň).Zacali sa objavovat zase tie príznaky ako zo začiatku.Má navaly energie,celá sa trasie, úzkosť a pocit zbláznenia.Mam strach,či to bez AD zvládne.Verím,že ano,už len kvoli miminku.Prajem vám všetkým veľa sily v boji s tou zakernou PP.

To je právě u mě další problém já neumím relaxovat vše řeším prací a pak už jsem tak hotová že nemůžu ani spát.Do ted jsem byla na mateřské teda ještě jsem ale chodím na brigádu abych nebyla doma a přišla mezi lidi takže v práci jsem v poho ale jak dojdu dom a nastane večer tak hotovo.

Odstraň pomlčky a doplň tečky v odkaze.

Tak to se budu snažit ale není to pro mě důležitý tečky a pomlky protebe jo.Navíc se soustředím na to abych to napsala a bylo to k pochopení na tečky už se nesoustředím.Jo a neumím psát na klávesi třeba T s háčkem.To by se ti taky nemuselo líbit.Protože tečky a pomlky děláme i v životě akorát někdy trvá udělat tu tečku za něčím což je můj problém proto asi žiju v pomlkách a zbytečně se trápím nad věcima za kterýma třeba zrovna ty umíš dělat tečky

Tak tvůj problém co ti tohle způsobuje bude doma, tam to na tebe padá. Tam bych hledal zakopaného psa a nebo v rodině původní tedy u rodičů a tvém dětství. Bohužel, nefungujeme stylem: Co bylo to bylo, teď je teď. Naše motivy a jednání jsou obrazem toho co je hluboko. Ono potlačení funguje, jen do té míry pokdu tam dole je místo. Když už tam není místo tak ty s.... přetékají do vědomí a víme co to umí dělat.

Ahoj píšeš celkem zajimavě a určitě ale se mám nad čím zamíšlet.A máš teda uplnou pravdu že se motám v problému rodiče.Když jsem byla u psycholožky tak jsme to celkem rozebírali a mám v těch rodinných stavech pěkný nepořádek proto mě poslala na hlubinnou terapii.Sehnala jsem kontakt i na psychiatričku.Pocit stachu bít sama doma se potřebuji zbavit.

Začni tím, že si uvědomíš, že ty strachy a úzkosti jsou tvojí součástí, něco se ti snaží říct, patří k tobě.

Ono je celkem na snadě vytlačovat věci a situace, ze kterých mám strach a způsobují úzkost. Bohužel tím odvrhujeme část sami sebe, neboť ta úzkost je část našeho já. Pak se z nás stanou jen torza, která zažívají beznaděj z neprožívání, protože si samotné prožívání, které nám dělalo úzkost od sebe vzdálíme natolik, že ani nemáme pocit, že žijeme.

Každý máme jiný život a také rezervy obranných mechanismů. Z toho pak pramení stav naší psychiky. Někdo má malé kompenzační mechanismy, ale v životě se nesetká s ničím traumatickým a dožije šťastně, někdo je velmi odolný, ale osud mu klade jedno trauma za druhým a nakonec podlehne a projevý se u něj nějaká psychická porucha. Nic není černo-bílé. Ale kdo si uvědomí, kde je a jak se tam dostal, má možnost se vrátit zpět.

Tou první větou jsi mě připoměl jak před zhruba asi 10roky jsem měla pocit strachu z něčeho ale nevěděla jsem z čeho.Po třech měsících mě málem přejelo auto.Hrozně jsem křičela mami a jméno tenkrát manžela.Byla jsem z toho v šoku ale za pár dnů to přešlo a spadla ze mě taková tíha.Nevím proč ale vždycky když mám strach tak se stane něco neobviklého co nemůžu ovlivnit.Ted mám pořebu měnit spoustu věcí protože do ted jsem žila asi 4 roky s tím že jsem se odevzdala svému dítěti a na sebe jsem si čas neudělala.Ani tu muziku si nepustila,nikam jsem nechodila hlídání taky nebylo no prostě hrůza.Ted od nového roku chodím na brigádu abych byla mezi lidima víc.Mám chut chodit někam cvičit celkem mě zaujalo Thaj-či ale pořád váhám protože se vždy pro něco nadchnu a pak mě to nevydrží.Takže chtíč měnit pracovat je ale horší je umě to zrealizovat prostě mě to trvá

JURAJI, byla jsem 2x těhotná, jednou jsem vysadila AD a musím říct, že jsem těhu málem nepřežila, bylo to peklo na zemi a i dcerka je úzkostná, plačtivá a nervózní. Při druhém těhu jsem byla domluvená s psychiatričkou i gynekologem na udržovací léčbě, 1-2 tbl Lexaurinu při potížích, preventivně 3x týdně Apo.parox, který jsem předtím brala denně. Vše absolutně bez potíží, chlapeček zdravý jak řípa, usměvavý, pohodář. Hodně jsem o tom všem přemýšlela, ale šla jsem do toho, všichni mě ujišťovali, že tenhle lék nemá kontraindikace v těhu. Ale hlavně myslím, že bych to podruhé nezvládla. Poprvé jsem třeba mlátila hlavou o zeď, že mi tekla krev a tak, prostě to nešlo. Tím vším chci říct, že kdyby tvé ženě bylo zle, aby se nebála nějaké léky vzít, samozřejmě po poradě s lékaři, to miminko její stavy vnímá a odrazí se to i na něm ...pa

KATKO, muzu se zeptat, co to je hlubinna terapie a jestli je i momo Prahu? Diky

Ahojky lidičky,budu rada za každy vas prispevek.Už to mam tak ri roky a nevim co s tim,moje psycholozka mi porad rika ze to zvladnu bez prasku atd,ale nevim.Jsem nemocna jen psychicky,ale je to hodne neprijemné,porad mam zrychleny tep,ten hnusny tlak a napeti v tele,a nejhorsi je to ze uz vecer se hrozim toho jak mi bude druhy den a kdybych nechodila do prace tak nevyjdu z domu,mam strasny strach ze bych mohla dostat infark nebo tak neco.Vzdycky kdyz mam nekam sama jet,tak se mi rozbusi srdce,popadne me panika,mam sucho v ustech a cekam kdy sebou seknu,mam strach.Chtela bych byt jina,kdyz je to jen psychika,tak proc je tak tezke s tim bojovat.Chodim i ke kardiologovy ten mi vzdycky nameri tep tech 120 a vzdycky mi rika,at jsem klidna,ze jsem zdrava,ze se nemam ceho bat,ale ja o proste nedokazu ovladnout.Ted je to snad nejhorsi,kdy to jen mohlo byt,muze zato asi i lecitelka u ktere jsem byla,ta me docela vystrasila,rekla mi ze mam hrozne moc narusenou nervovou psychiku,a dala mi plno prasku,ktere vubec neberu myslim si ze jsem pripad pro antidepresiva,ze e s toho nedostane kdyz budu jist horcik,zinek,chrom s lithiem atd.Prosim napiste nekdo jsem vyrizena,vubec na nic se netesim,mam strach ze se mi rozbusi srdce a ja ho nedokazu ovladnout.Mam stach a stres z vecimkteri zvladaji skoro vsichni v pohode.Chci byt jina,jsem ze vseho vystrasena,a nejhorsi na tom je ze myslim jen na ty nejhorsi veci a pak jsem schopna si navsugerovat cokoli.Prosim napiste nekdo,jsem uplne zoufala.

Ahoj, taky mám tento problém. Moje paní psycho-doktorka je skvělá a vysvětlila mi, co se to vlastně děje, takže při příznacích přichazející paniky, to dokážu rozpoznat, pojmenovat a už dokážu částečně odhadnout co přijde a dechovými cvičeními to mohu ovlivnit. Docela mi taky pomohlo, když jsem se dozvěděl, že touto poruchou je postiženo několik milionů američanů. Ne že bych to někomu přál. Spíše se mi ulevilo, když jsem se dozvěděl, že se na to neumírá, ani kvůli tomu nekončí v blázinci. Držím Vám palce v boji proti panice, nedejte se.