Diskuse - Nervové vyčerpání

Ahojík všem... já jsem posledních 7 let trpěla depresemi, dost silnými. Zažila jsem v životě pár dost těžých chvil, některé byli velmi stresující! Jedla jsem spostu léků, absolvovala mnoho psychoterapeutických kurzů, navštívila mnoho psychologů a psychiatrů. Ale pak jsem si řekla, tak to ne! Takhle už ne! Koupila jsem si knížky pro rozvoj osobnosti, jak pozitivně myslet a jak se stát optimistou. Protože všechny úzkosti, deprese a stresy vychází z negativního myšlení a to je potřeba si uvědomit! Vysadila jsem všechny léky, všechny! Nasadila jsem očistnou kůru, začala jsem jíst ovoce a zeleninu, cvičit, chodit mezi příjemné lidi, na procházky do přírody, jezdit na kole. A hned bylo po depresích, protože na to už není čas. Nemám čas přemýšlet, jeslti je mi dobře nebo špatně, když musím jít nakoupit, uvařit, co práce, na schůzku, do přírody, na kolo! Je potřeba mít v životě cíl! Někam směřovat a nepotácet se v ničem. Člověk v depresích jen přežívá, žije bez jakéhokoliv cíle, pak ho nic nepohání, aby byl zdravý a aktivní. Hlavně zdravá strava sem tam půst, reálný životní cíl a pozitivní myšlení... to zaručeně vyléčí každého. Prášky jsou na nic, stejně je člověk vysadí a je přesně tam, kde byl. Navíc jsem si uvědomila, že všechny problémy začínají v dětství, tak pátrat a pátrat... dokonce jsem se kvůli řešení vrátila domů. Protože když už člověk neví kudy kam, tak se má vrátit zpádky tam, kde to všechno začalo, do dětství, domů... Ale hlavně se tím nenechat sežrat a neusnout na vavřínech. Jíst léky je jednodušší, než se tomu postavit čelem a řešit. Ale ten pocit uzdravení a osvobození je mnohem silnější než léky! Takže všem přeji sílu v srdci a harmonii v duši. Hlavně řešit... řešit...řešit... pak bude výsledek, jinak ne.... :-D

Jsem rád, že nejsem sám kdo se dívá na své psychické potíže jen jako na nemoc. Něco jako chřipku s nutností si vzít prášek. Je to jistě snažší se "nadopovat" a své potíže utlumit a fungovat a tím ještě problém zvětšovat a pokud selže i hráz z léků co pak? Lidé mají touhu být zdravý, ale také touhu nic pro to nedělat. Nebudu a ani nechi polemizovat nad účinkem AD, jen vím, že v těžké depresi je nutné zasáhnout farmakologicky a ve všech těžkých stavech také. Bohužel mnohdy to končí právě jen u těch léků, byť by to měl být začátek cesty za změnou svých postojů k sobě a světu, zpracování svých vytěsněných traumat a osvobození se z bludů a nesmyslů, které jsme vstřebali jako děti a jsme jimi zahlcováni stále.

Jako příkald uvedu svůj vštípený postoj... Udělám-li něco špatného, ihned mi to bůh vrátí a bud trpět! Vzniklo to na základě snahy matky mě jako malé dítě ukáznit a zabránit mi se vztekat. Pokud se stalo, že jsem se vztekal a pak třeba uhodil pronesla "Vidíš, bůh tě trestá!" Z toho vybujela strašná představa, boha trestajícího každou špatnost a především vztek, veškerý vztek i ten vnitřní byl tabu, protože bych byl potrestán. Pak behěm života již nevědomě jsem žil pod dojmem, že jakmile se něco stalo špatného, musel jsem zase něco špatné učinit, hledal jsem v paměti co špatného jsem učinil. Moc jsem toho nenašel, a tak jsem si myslel, že jsem trestán i za to že třeba kouknu na opelichanou kočku a řeknu si "Ta je ale hnusná, bylo by lepší, jí šlápnout na hlavu" a za toto jsem třeba naboural auto... krásný život! To nebyl život, ale neustálá duševní muka, plná omezování a ochrany před trestem. A pocity? Úzkost, špatná nálada, opovržení sama sebou etc.

To je jen zlomek toho co jsem vynesl na povrch a zpracoval.

Jirko tvoje řádky jsou velmi pravdivé a mají svoji hloubku, kterou se i já snažím pootevřít. Jsem moc rád že jsem si mohl tvůj příspěvek přečíst. Stejně jako Unogedato, je to tak. Človek se musí změnit! Já se musel také změnit.

Ahoj, panicke uzkosti jsem si zazil v asi dvouletem obdobi a od te doby (7 let) se mi nevratili. Duvod, proc skoncily je naprosto jednoduchy. Je treba si nechat od psychologa/psychiatra presne vysvetlit jak ty panicke stavy vznikaji, jsou to takove myslenkove vzorce, do kterych clovek jednou nohou vstoupi a uplne te to pohlti a nevis jak ven. Ten system myslenek, co mi navozovali panickou uzkost jsem castecne odboural afirmacema, coz jsou predem pripravene pozitivni vety, ktere si dokola opakujes, kdyz to na tebe jde. Funguje to opravdu bajecne, ty panicke vzorce nejde poprit, ale je treba jim podekovat za ucast a zacit si myslet na ty pozitivni veci. Urcite na tohle narazite v behavioralni terapii take, ale NEVERIL jsem, ze to tak silenou vec dokaze uplne vyradit z provozu. Byl jsem na Xanaxech 2mg x 2, takze to bylo opravdu silene a moc doporucuju vsem, co maji s panickou uzkosti problem tuhle metodu ozkouset.
Drzte se lidicky.

Tak ja jsem na tom hodne blbe vse se me hrouti mam se vystehovat z bytu zemrel me pes ktereho jsem mela 13 let mam nemocnou maminku dcera ma problemy ted me teprve rekla ze jeji manzel mucil meho vnuka je to des a kdo me poradi?

Tak ja jsem na tom hodne blbe vse se me hrouti mam se vystehovat z bytu zemrel me pes ktereho jsem mela 13 let mam nemocnou maminku dcera ma problemy ted me teprve rekla ze jeji manzel mucil meho vnuka je to des a kdo me poradi?

Nemohu spat jen premyslim zdali si vzit nejaky ten prasek a nebo premyslet jak dal?Chtela bych pomoci vsem ale sama to nezvladam.Poradi me nekdo ?dekuji Jana

Jani, je toho na tebe opravdu hodně. Doporučovala bych ti najít si nějakého dobrého psychologa a se vším, co tě trápí se mu svěř. Přeji hodně sil a štěstí, Petra.

Petrusko moc dekuji na tvou radu si hledam psychologa a dal bojuji nevzdavam se !

Omlouvam se ten prispevek byl pro Petrusku Jana

Janičko, jsi moc šikovná ženská :-) Já jsem psychologa vyhledala asi před třema rokama a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Moc mi pomohlo, že se můžu svěřit někomu, kdo mým pocitům rozumí a kdo mi poradí, jak s tím vším bojovat. Měj se hezky a přeju ti hodně sil a pohody, Petra.

Mooc dekuji ani nevis jak si me pomohla.Mej se krasne Jana

ahoj mirku ja jsem mel nebo obcas ted mam to co ty.Me pomohlo to ze jsem se vykaslal na vsechnu tihu zodpovednosti to mi rek i muj doktor ze takovi lide jako jsme mi nesnasi nebo nemaj radi zodpovednos at uz chodit do prace ci naky jine kazdodeni starosti.Onemocnel jsem v 17 letech muzu ti rict ze je to nemoc na dlouhou trat,ted je mi 25 let a jsem stabilizovany,protoze jsem si zazadal o plny invalidni duchod jestli jsi hodne pracoval tak ho nebudes mit mali a ktomu jako ja muzes chodit do nejake chranene dilny tak jsem se zbavil schonu stresu a penize mam.ten duchod jsem si nepripoustel nechtel jsem ho ale nakonec jsem zjistil ze mi to jen pomaha.dal mi pomohlo si najit tolerantni hodnou a pracovitou holku takovich je malo ale najit se daj existuji ta mi pomaha kazdou noc mi prinese prasek a mile se na me usmeje.kdyz ty leky budes brat tak 7 let jako ja tak ta nemoc bude slabnout a budes stabilizovany a hlavne v pohode.ja ty leky beru pravidelne a to se asi musi brat opravidelne,protoze nam chybi nejaka latka ktera udrzuje mozek v klidu a pohodem no a ten prasek tu latku obsahuje no tak to jsou me skusenosti preji spokojeny zivot a hodne klidu a pohody uvidis zen se s toho dostat de jsem toho nazornej priklad ziju uplne normalne a nikdo na me nepozna ze mam nejake problemy ahoj karel

Tak vsem lidem a hlavne Petrusce verte nebo neverte ale jeste v tomto stoleti existuje byt bez vody a bez wc jedna mistnost a tam se mam prestehovat a to jsem platila najem a takto rozhodla nase justice.Tak jsem se z toho nervove zhroutila ale stale bojuji!Jana

Ahoj všem!
Také mě občas trápí značné duševní i fyzické vyčerpání.Ale vím,že je to z práce a někdy z problémů doma,když se toho moc nakupí.Vždy to má u mě jasnou příčinu.Bohužel AD jsem nucená brát,abych vše,co potřebuju vydržela.Nasadila jsem si Cipralex 10,po němž mé úzkosti i vyčerpání již dost ustoupily.Spíš mě ale chronicky trápí potíže se spánkem,se kterými si nevím v podstatě rady.