O výživě vážně i s nadsázkou a humorem, protože stresu je víc než dost

Celospolečenské změny zasáhly i výživu

Podívejme se podrobněji, nicméně s nadhledem, na problematiku stravování české veřejnosti v období „rozvinutého kapitalismu“.  Tak především - zajímá nás, co jíme v době, kdy na potraviny nemusíme stát fronty jako za období „rozvinutého socialismu“?  Průzkumy ukazují, že – mírně řečeno, spíše ne. Víme, proč jíme to, co jíme, nebo nám to je v podstatě jedno? Zdá se, že stačí, když si „naplníme bříška“. Chováme se po výživové stránce spíše automaticky, vedeni (většinou nevhodnými) návyky z dětství, částečně (a to velmi intenzivně)  modifikovanými reklamou, nebo si děláme starosti s (nízkou) kvalitou potravin? Opět je možné konstatovat, že nás to moc nezajímá, protože inklinujeme spíše k levným potravinám. Určitě v tom hraje roli zvyk „dobře se najíst“ (rozuměj nejenom do sytosti). Přemýšlíme snad častěji o tom, co je pravdy na množících se upozorněních odborníků a kontrolních orgánů, že kvalita většiny potravin znepokojivě klesá? A hlavně – děláme si starosti s tím, že bychom se mohli zařadit do stále se zvětšující skupiny těch, kterým se úspěšně  daří tloustnout?

Za vším hledej – peníze

Výroba potravin je lukrativní oblast průmyslu, protože jíst musíme všichni. O tom, co jíme, bychom měli rozhodovat my, spotřebitelé, nikoliv výrobci. Naneštěstí opak je pravdou, protože jsme zatím nedokázali dirigovat výrobce tím, jaké potraviny nakupujeme. Setrváváme v pasivitě, značnou roli však hraje i nezájem a minimální znalosti kvality potravin. Nikdy nás to neučí, tudíž málokdo si uvědomuje, jak důležitá je kvalita výživy pro zdraví. Pohled do nákupních košíků v supermarketech jasně vypovídá o tom, že ve všech časopisech i denících zdůrazňovaná potřeba kvalitního stravování se zcela míjí účinkem. Čtenáři si to možná se zájmem přečtou, aby nad tím v duchu mávli rukou a při nákupu potvrdili známé přísloví „zvyk je železná košile“. Většina veřejnosti nepochopila, že reklama tu není proto, aby potencionálního kupujícího informovala o novém skvělém produktu, nýbrž aby prodala pro výrobce výhodný produkt, jehož kvalita je přinejmenším pochybná. Zlaté období pro prodejce čehokoliv jsou svátky. Ostatně opět se v tisku objevují varování před čokoládovými figurkami, které pravou čokoládu neviděly ani z rychlíku. A co? Stejně se to všechno prodá, a dokonce i prošlé. Existuje totiž významně mnoho lidí, kteří nic takového nečtou! Naneštěstí to je jen zlomek seznamu podvodů, díky nimž se výrobci obohacují na úkor naší peněženky a především našeho zdraví! Doporučuji vám spolu se mnou si položit otázku: projeví se intenzivní kontroly, jejichž výsledkem je konstatování, že my, spotřebitelé potravin, jsme až „nechutně“ často obětmi podvodů a lží výrobců, výrazným zlepšením kvality potravin?

Přestaňme být pasivními ovečkami, tlačenými falešným pastýřem k pastvě na nekvalitních loukách.

Jak a kde se stravujeme?

Ony v úvodu avizované vztahy mezi celospolečenskými poměry a způsobem stravování lze charakterizovat jako částečný ústup od „tradic“ směrem k větší diverzitě způsobu stravování. Prohlubuje se rozdíl mezi stravováním ve velkých městech a na vesnicích. Vesnice jsou baštami tradiční české kuchyně s jejími knedlíky, hustými omáčkami a tučným masem. Města nabízejí rozmanité možnosti, počínaje závodním stravováním přes „stravenky“, restaurace různé kvality i nabídky až po fast  foody amerického a asijského typu. Souběžně se v největších městech objevují vegetariánská a ovocná bistra, „fast foody“ i vegetariánské restaurace. Je možné se dokonce setkat i s restauracemi, jejichž sortiment pokrmů je připraven s použitím biopotravin.
Rozdíly jsou jasné a je možné je popsat následovně – velké město znamená mnoho rozličných možností kvalitního stravování pro toho, kdo chce, ale vesnice, to je bašta ortodoxních stoupenců „české kuchyně“. Nicméně také to je šance obrody samozásobitelství a produkce potravin v bio kvalitě.

Tak co vlastně jíme?

To se můžeme dovědět pouze analýzou naprosto objektivního zápisu jídelníčku konkrétních osob, nikoliv formou dotazníků, z nichž si většina respondentů dělá spíše legraci. Fakt, že se mi v relativně krátké době několika měsíců podařilo prostudovat individuální anamnézy spolu se zápisem jídelníčku více než 3 tisíc klientů, mne opravňuje k prohlášení, že jde o reprezentativní vzorek populace. Jistě, ti lidé přišli do poraden pro výživu v drtivé většině případů motivováni nadváhou či spíše obezitou a s ní souvisejícími zdravotními obtížemi. Mohu tedy přinejmenším prezentovat fakta o způsobu stravování skupiny lidí, která se „dopracovala“ k výrazné nadváze. Na tomto místě však nechci podrobně formulovat konkrétní zjištění – spokojím se s konstatováním, že až na výjimky je rozložení denních jídel následující:
Snídaně: v 90 % případů zcela chybí – Přesnídávka:  chybí v 50 % případů a pokud je realizována, nahrazuje snídani – Oběd: realizován v cca 70 % případů, nicméně jeho obsah je mimořádně variabilní v závislosti na věku, zvyklostech a na podmínkách zaměstnání a zásadním způsobem se liší v případě, kdy se jedná o penzisty. Svačina: realizována v přibližně 30 % případů – Večeře: prakticky nikdy nechybí, nicméně její variabilita je velká – kolísá od tzv.studené kuchyně  přes minutkové pokrmy či ohřáté „hotovky“ z předchozího dne až po „celovečerní vyjídání ledničky“. Většinou se však jedná o tzv.“prodlouženou večeři“ čímž mám na mysli, že po příchodu večer domu se začne jíst a skončí se až před spaním.

Snídejte!?

Podstatné je, že jedno z dalších doporučení odborníků je rozdělit denní příjem potravy do výše uvedených 5ti denních jídel. To jsem respektoval popisem uvedeným výše. Nicméně musím připomenout, že není nutnou podmínkou zdravého stravování jíst 5x denně. Spíše je to v současné době nereálné. Kromě toho existují jasná, vědecky ověřená fakta, která konstatují, že optimální počet jídel je tři, přičemž není žádná tragédie, jsou-li pouze dvě!  Až na to, že tím druhým nesmí být ona již zmíněná „prodloužená večeře“.
V době, kdy se odborníci pokoušejí vysvětlit veřejnosti, že „nesnídat je základní chyba, protože je to hlavní příčina mnoha problémů“ je uvedené zjištění jasným důkazem nevhodného denního příjmu pokrmů u drtivé většiny populace a to počínaje již nejmenšími dětmi.  Neustálé připomínání „snídejte“ mi připadá tragikomické, protože dnešní doba jde přímo proti němu! Vstáváme na poslední chvíli, jsme ve stresu, není čas si udělat kvalitní snídani, tím méně aby byl dostatek času na to ji zkonzumovat. Kvapná konzumace „zdravých snídaňových cereálií, zalitých mlékem“ (jak nám je prezentují jejich výrobci) rozhodně není vhodným kompromisem, přinejmenším ne v případě dospělého  muže, který již evidentně trpí nadváhou. Ostatně, toto téma je skutečně „na denním programu“ mnoha médií, proto se mu budu věnovat podrobněji v dalším článku.

Další články z rubriky

Jak na zdravé mlsání?

21.11.2022 / Rubrika: Zdravá výživa

Sladké je velkým lákadlem. Přijde vhod na chuť, k zahnání stresu, hladu, mlsáme u televize i z nudy. Jenže mnohé laskominky v sobě mají ingredience, které našemu zdraví nesvědčí. Jednak po nich přibývají kila, levné přísady, které jen uměle vylepšují chuť, mají vliv na zuby, srdce, cévy, cholesterol atd. Jde mlsat zdravě? Ano!

Kolik šálků kávy si bez obav dopřát?

06.01.2021 / Rubrika: Zdravá výživa

Na světě se vypije více než 2 miliardy šálků kávy denně. Je ale káva zdraví prospěšná, nebo nikoliv? Kolik šálků denně si bez obav dopřát? A proč k přípravě kávy raději použít french press než kávovar?