Diskuse - Ženatý milenec 4

Tak jsem si pěkně početl a vychutnal reakce na svoje pocity a musím přiznat, je mi trochu líp. Děkuji těm, kteří ví o čem jsem napsal za názor, děkuji moralistům a mravokárcům za dávku pravidel a buhulibých norem a nakonec vlastně i hulvátům za jejich vulgarity, které na mě a další lidi kydají. Moje očekávání se v podstatě splnilo. Každý napsal svůj názor úměrně ke svým pocitům, inteligenci a schopnostem. Je z toho stejná změť, jakou mám v sobě. Ale pomohli jste mi se trošku otřepat a vzpamatovat. Už vím, kterým směrem bych měl jít a to mi zatím stačí. Díky. Budu dál koukat co se tady děje a pokud se rozhodnete s tématem přejít na některý server, kde je možno udělat diskuze jen pro ty, co mají opravdu snahu poradit a pomoct (např. dama.cz ), rád se zapojím. Asi mě zase napadne některá z uvědomělých skupin tohoto fóra, že se chci zbavit jejich názoru - nevadí mi to. Ano, přiznávám, chci se zbavit vašeho napadání a zbytečných keců. Potřebuju totiž řešit situaci se kterou jsem se ještě nesetkal a potřebuji si seriozně promluvit s lidmi, kteří mi chtějí pomoct a poradit, ne mě urážet a napadat. A jestli jsem pro okolí vyvrhel ve kterém zvítězil cit nad rozumem, nechť se s tím okolí prostě vyrovná a hraje si dál na to, že takové věci se nedějí, protože jsou ošklivé.

Myslím, že Tom to napsal naprosto srozumitelně a přesně. Cítím to stejně, hrabeme se v tom dostatečně sami a opravdu poslední co potřebujeme je slyšet něco o spodině společnosti. Spíš bych čekal, že se tu objeví příběhy nebo zkušenosti jak jít dál, jak se posunout směrem k trvalému vztahu se svým milencem. Zajímala by mě vaše řešení, snaha udělat krok nějakým směrem. Jak si představujete budoucnost, jak moc toužíte žít ze svých milencem, zda opravdu v tom není jen sexuální touha, zpříjemnění si života tímto způsobem.

A ještě ka Halině: Prosím Hal zkus něco změnit. Je jisté, že je to tvůj koníček se tu do všech navážet. Ale zkus tedy kritizovat obecně a ne se navážet do jednotlivců. Tím myslím například Annu. Nikdo si nezaslouží takové jednání, ona má svůj život, žije si jej sama jak nejlépe umí, jen se prostě potřebuje občas vypovídat - ostatně jako my všichni. Tak prosím zkus zabrzdit. A stejně tak i s jinými diskuzemi na tomto webu, jinde si holky řeší své psychické problémy a pomáhá jim, když si takto společně pomůžou. Nevím proč jim to kazit, proč jim dávat do života další překážky. Prosím zkus to změnit, děkuji ti....

Jen Halino moralizuj..ja kdysi taky hooodne moralizovala...a vidis, kde jsem dnes..ono se ti to muze vratit na detech...a pak budes koukat..Fakt by me zajimalo, jak by jsi reagovala, kdyby za tebou prislo tve dite, ze je stasnte zamilovana do zenace..chtela bych te vide...mluvit muzes jak chces...stejne se zaridi podle sebe a ty s tim nic neudelas....Nebo by jsi sve vlastni dite k vuli tomu zavhla???

... hele Tome, nikdo za tebe tvou situaci nevyřeší, ani na sebe nevezme dopad tvého rozhodnutí. A popravdě bys měl spíš mluvit s oponenty, protože přikyvovači tě uspí na vavřínech. To je smysl jakéhokoli pokroku nejen řešení problému. Možná bych ti poradila, aby ses pokusil být sám a poctivě vše zvážit. Dát si třeba měsíc a opravdu se milence vyhýbat. Poctivě se sám sebe zeptej, jestli ti už manželka nemá, co nabídnout. Pokud by ses rozhodl pro milenku, dej šanci své ženě, najít si jiného muže, je mladá mohla by s ním mít dítě a mít tak spokojenou rodinu. S tímhle kulometem v zádech, který může kdykoli vystřelit, se šťastně žít nedá. Postav se k tomu jako chlap. A přej své ženě spokojený život a nevaž ji pro sebe, kdyby sis to náhodou rozmyslel. Pokud to budeš dál táhnout s oběma a nedokážeš se rozhodnout, tak tě čeká umatlaný život na obou stranách a budeš utíkat od jedné k druhé a nakonec se budete všichni nenávidět.

Ahoj Marty, Tome a všichni ostatní:)). Halina nás tu nazvala čekatelkami a má v tomto případě určitě pravdu..Každá tu na něco čekáme..na esemesku, na setkání, některá na to až se ten její rozvede a jestli vůbec, jiná na to, že se její problém vyřeší sám někdy v budoucnu...Jenže nic nikam nedotlačíš násilím a pokud přece jen, výsledek může být zcela opačný, než původní představa..není lepší chvíli setrvat na místě, než vše záhy řešit?? Znova opakuju, plácat se v tom roky jako já taky není zrovna nejschůdnější cesta..ale jsme v tomto oba za jedno. Chceme vychovat děti v rodině, do které jsme je přivedli.. Pokud manželství alespoň na oko funguje, nehádáme se jak psi a nerveme jak koně.. dá se to zvládnout, aniž by děti tušily nějakou zradu..Můj milý má teď doma nůž na krku..buď přistoupí na podmínky své ženy..a nebo?? Já vlastně nevím, jaké má pro něj připravené další řešení, protože rozejít se s ním vlastně nechce..On zase nechce být vmanipulován do pozice vzorného manžela, protože jím vlastně ani nikdy nebyl..Já to tady psala, ale nechce se mi to připomínat, protože babizna to totál překroutila a udělala z něj psychopata, což mne pobavilo zatím asi nejvíc:))). Takže jsou v patové situaci a nevím,jaký to bude mít další vývoj.
U nás doma je poměrně klid..bohužel ve všem:))) jen občas nějaká ta ponorka, absence vřelých citů a sexu. Ale už jsem si zvykla, že to tak máme. Doba, kdy jsem se tím trápila je pryč, protože jsem si to vlastně vyřešila po svém..a nyní mi to tak i vyhovuje. Co se týká nějaké razantní změny, myslím,že žádnou nechystám ani já, ani můj milý. Jistě ne teď. Dokonce možná ani v budoucnu, ale kdo ví.. Bude to znít možná neuvěřitelně,ale zatím nám stačí existence toho druhého, jeho láska, touha, něha.. element, který nám v manželství prostě zmizel..představa rozchodu je pro nás nepřípustná.. Stejně tak jako v jistém ohledu rozvod našich oficielních svazků..teď pro tuto chvíli zcela určitě.. Ačkoli ke svým protějškům nehoříme žádnými vřelými city, zatím zůstáváme..máme jeden druhého a to nás drží nad vodou...

Jsi opravdu dost naivní, když si myslíš, že děti nevytuší chlad a nenávist mezi rodiči? Jestli ne teď, tak velmi rychle se stanou municí v rodičovských hádkách. Je směšné říkat, že je chcete vychovávat v rodinách, do kterých jste je přivedli a přitom ty rodiny vědomě boříte a ani náhodou se nesnažíte s tím něco udělat. Jednou mi řeklo jedno "takto postižené dítě" - dnes mu je třicet a všechno bylo také "v klidu", že měl hrozný dětství a nepřál by ho ani největšímu nepříteli. Ten věčný strach, jestli náhodou něco nevyvedl, když je doma dusno. Jestli ho zase rodiče pošlou spát a za dveřma na sebe budou syčet. Rodiče se v tichosti rozvedli v den jeho osmnáctin a prakticky ještě teď těžko hledá cestu k oběma. Rodina není konstanta a daná navždy- musí se všichni snažit, aby v ní bylo hezky... zrovna tak, jako se snažíte v mileneckém vztahu! A možná ještě víc- jste spolu denně v dobrém i zlém. Jaký příklad dáváš své dceři v partnerských vztazích? Má vůbec šanci vidět, že máma dá tátovi pusu a raduje se, když přijde domů?

Opět slovíčkaření...a čtení ob řádek,že...napsala jsem jasně,že se u nás nic neděje,žádné hádky,nic...moje dítě nepociťuje žádné strachy,je to zdravá a normálně se vyvíjjecí holka,která svého otce miluje a já jsem natolik v pořádku,abych jí ho nebrala,nezošklivovala a já nevím co ještě.Pravda něžnosti se u nás nenosí mezi mnou a mým mužem, ale od nás má právě tolik lásky, kolik je zdravé. A ruku na srdce,kde v zaběhnuté rodině letí manželka ke dveřím a se slzami štěstí vítá svého manžela ve dveřích??No to je z telenovely,ne?

Ahoj všichni, konečně mám chvilku čas, tak se připomínám, že existuji a že jsem nezanevřela na tuhle diskusi..Jsem ráda, že se zde objevili noví lidé a nadto ještě muži..
Co člověk, to jiný příběh..a jestliže ho někdo hned šablonovitě zpraží, tak pak to nemá cenu..Já jsem se také několikrát nechala vyprovokovat Halinou, že jí člověk něco neustále zdůvodňuje..i když vím, že to vůbec nemá cenu. Já jsem ochotná přijmout jakýkoliv názor, pokud má hlavu i patu..Ale jestliže nás někdo nazývá odpadem společnosti, jenom proto, že milujeme a jsme milováni ..a pak uvidím na seznamce foto lehce ordinérní ženštiny, která nám káže o morálce..tak už ji odmítám řešit..
Každému běží čas jinak..asi bych se chovala trochu jinak, kdyby mi bylo o pár let míň a ve hře by byla touha ještě mít dítě s tím,koho miluji, tak pak bych asi tlačila na nějaké řešení..Ale to už v mém případě je trošku passé, takže nechávám věci plynout..protože ten náš vztah oproti jiným je zatím krátkodobější a ani nechci činit nějaké rychlé, uspěchané rozhodnutí..což ovšem neznamená, že bych si náš společný život nedokázala představit..
Možná, až trošku zvolníme pracovní tempo, až bude doplacená "hypoška", tak uvidíme..Zatím je nám spolu dobře..a odmítám si ty chvíle kazit neustálými rozmluvami a přemítáním, jestli jsem ta "druhá" nebo "první"..Není to lehké, vážně ne..ale nejsem sama, kdo se takhle trošku motá v bludném kruhu..

A vol slova..nejsem naivní ani směšná..mysli si co chceš, ale já sem taky nepíšu, že seš zabedněná a nosíš sem názory a poznatky z minulého století.. vy se na všechno díváte ze svýho úhlu, ale svět a lidský život jich má bezpočet a není na tobě soudit a urážet.
Nevěru jsem k smrti nesnášela a odsuzovala,dokud jsem k ní nebyla nakopnuta..nebo odkopnuta?? Tak ti z celého srdce přeju,milá Sáro,nechť se ti stane to co nám a spadni tam a namel si a pak se nech fackovat od moralistek:))hodně štěstí

Sáro, víš,že s tebou v něčem souhlasím,ale teď ti budu trochu oponovat.Moje děti nikdy nic takového netušili.Když byly malé,tak nevěra nebyla z mé strany,ale z manželovo a nikdy nic nevěděli,dnes taky nic neví a vzpomínají,jak o proti jiným měly krásné dětství,dovolené,výlety,sportovní akce,a různé aktivity.My jsme se doma nehádali,nemlátili a chovali jsme se k sobě vždy slušně.I když mě tenkrát bolelo srdíčko strašně moc,vždycky jsem dokázala být usměvavá mamka,která pohladila a pomohla.Prostě dospěli v úplné,fungující rodině.Dnes už by možná i pochopili,proč chci tátu opustit,samy říkají,že je z něj morous :-)) a zbytek už vlastně nevidí,protože už doma nebydlí. Ale vůči dětěm mám čisté svědomí a jsem na ně opravdu pyšná :-)).Já nevím,jak se můj vztah (ten mimomanž.)bude vyvíjet dál,já si myslím,že to dopadne dobře,že budu s tím koho miluji,kdo mi dává lásku,porozumění,s kým si mám stále co povídat,s kým se můžu smát,ale teď to prostě řešit nemůžu,teď néé:-(( Píšeš,že mě bude syn potřebovat,to máš pravdu,to vím a vím,že bude teď potřebovat právě celou tu rodinu a začít teď s rozvodem??Asi by to pro něj nebylo zrovna to nejlepší.
Marty a Tome,hezky jste tu projevili svoje city,je vidět,že i chlapy dokáží milovat a vroucně milovat,že jim taky záleží na tom druhém a ne jen na sexu.Chcete taky lásku a hlavně porozumění,které většinou doma chybí.Člověk se někdy může snažit jak chce a zachránit už se to nepovede.Prostě něco vyprchalo,ani vlastně nevím,kdy se to stalo,ale bylo to už dlouho před tím,než jsem potkalo mého miláčka :-))

Ale Sáro, Ty jsi přece také byla na "druhém břehu"..Promiň, mně to připadá trošku jako napravení kuřáci, ti jsou také hrozně nekompromisní..

Sarah, jsi naivní. Píšeš tady svoje stesky o milencově dítěti a potratu z boží prozřetelnosti. Jak dlouho jsi vdaná, že máš takhle nefunkční manželství? Tvé dceři je šest, od kolika jejích let máš milence? Když jsi již před dvěma lety o jeho dítě přišla? To ti to manželství zešedlo hodně brzo. Píšeš, že jsi byla k nevěře donucená... Možná by bylo lepší odejít. A neříkej, že tohle jsou názory z minulého století. Pokud by jsi nevěru považovala za normální věc, tak se nebudeš skrývat.

Já bych se ale ještě rád na něčím pozastavil. Obecné statistiky hovoří, že více jak 50% manželství končí rozvodem. Je to šílené číslo, ale nesmíme zapomenout, že někde v pozadí je další spousta nefunkčních manželství a do tohoto šuflíku patříme i my. Čísla hovoří o tom, že jen kolem 3% lidí se opravdu najdou, sednou si a dokonale si celý život rozumí. Docela nízké číslo nemyslíte? Všem bych vám od srdce přál, aby vaši tajní partneři byli opravdu ti praví, ale obecně vidím problém někde jinde. Je to o tom, že na vztahu jako takovém je třeba stále pracovat, oboustranně jej oživovat, udržovat pestrý. Když se všichni sami zamyslíme nad sebou, tak každý tu většinou řekne, ,,něco nám s manželem či manželkou vyprchalo,,. Ale tady vidím problém, sami jsme se svým dílem podíleli na umrtvení vztahu. Není na to žádný metr, je logické když váš zákonný protejšek nespolupracuje tak sám člověk nic nezmůže, ale stejně tu visí velký otazník. Udělal jsem opravdu vše? Kde se stal problém? Co si z toho vezmu za ponaučení do přístího vztahu?
Takže si myslím, že ta čísla o mnohém hovoří. Myslím, že neumíme na vztazích dostatečně pracovat, často chceme dostávat a minimum dávat, nebojujeme a naopak utíkáme. Neřešíme domácí problémy, hádáme se, jsme nedůvěřiví, žárliví, jsme podráždění, zlí nebo uzavření. A protože jsme v situaci kdy jsme se na zkáze něčeho takového alespoň kouskem podíleli, tak by stálo za zamyšlení co vlastně jsme ochotni pro vztah udělat do budoucna, co budeme dělat až zamilovanost pomine, co dál udělat, aby ten život s tím koho jsme si vybrali měl ten správný směr...

Neříkám, že jsem na sebe bůh ví jak pyšná... ale kdybych měla čekat na manželovu něhu a lásku a chuť na sex, tak jsem dávno na práškách a čekám asi do důchodu. Takhle jsem v pohodě.
Teď to řeknu drsně, ale řeknu to. Můj muž nebyl žádný svatoušek v době, než jsme se poznali..Pojal mne jako přístav, zakotvil svoji loď a dál už se o nic nesnažil..Asi si svoje odbyl za svobodna, ale já nemíním skončit ve svém věku jako jeptiška. A cpát se někomu pod peřinu je opravdu pod moji úroveň. Mělo mě to všechno varovat ještě před svatbou a měla jsem předpokládat že se to bude spíš zhoršovat a ne lepšit, ale tikaly mi biologické hodiny. Čekat na prince na bílým koni jsem neměla čas a že se pak objevil v nepravou chvíli? To je přece zákon..Necítím žádnou vinu,sorry.