Diskuse - Ženatý milenec 4

Asi jsem se nevyjádřila dostatečně polopatisticky ... osobně bych dala přednost tomu, mít muže, který se mnou chce být, protože mne má rád a je mu se mnou dobře a ne proto, že cítí ke mně závazek a povinnost ... Myslím, že o tom mluvil Bohouš. Život je plný závazků a povinností ....

No já se spíš obávám že se manžel Břečtana nechce zamilovat ,ale že mu vyhovuje přesně to co Bohoušovi, mít dvě ženy pro sebe i na sex.......A na lásku to Bohoušku nesváděj, sám jsi řekl, že se ti žena přestala líbit když nabrala 100 kg a bývalá milenka zas otravovala s rozvodem.......tak o co šlo??Akorát o sex........

Podle sebe soudím tebe .....
Čistému vše čisté ...
Kdo chce psa bít, hůl si najde ....

Pro Ivu: Ano, přesně tak jsem to myslel. Povinností a závazků nám přináší dost sám život, tak proč mít jako "povinnost" i partnera?
Pro Halinu: Nepsal jsem, tuším, 100 kg, ale 90 kg a to je sakra rozdíl, a určitě jsem nepoužil slovo "líbit", ale "přitahovat" - a to je ještě větší rozdíl, protože já si jinak na svoji ženu nestěžuju. A ano, přiznávám, díky občasnému potěšení s milenkou jsem dostal zase větší chuť na sex i doma, to je fakt.

Partnera máš jako povinnost především, jak jsi přišel na to, že zrovna ve vztahu nemáš žádný povinnosti ???...Láska , jak ty tomu říkáš , tam není nikde , doma tě začal bavit sex protože jsi si užil jinde a jiná když tě chtěla pro sebe , tak na to už ta láska nebyla dost silná ........takže ti šlo jen o sex a otrávil jsi život dvěma ženským, ta tvoje to myslím neví ,ale stejně ........
Hele to by se nedalo se ovládnout ??stalo by se ti něco, kdybys třeba dělal jiné věci, než zahýbal??Třeba se šel vybít na golf nebo jezdit na koni ??...Zjevně se rozejít nechceš, tak jsi ten váš vztah jen pošpinil .....

Ivo ty píšeš :

osobně bych dala přednost tomu, mít muže, který se mnou chce být, protože mne má rád a je mu se mnou dobře a ne proto, že cítí ke mně závazek a povinnost ...

Víš o tom, že takovýho přesně máš ??A Břečtanovi radíš , přitom sama si na takovýho člověka tady stěžuješ celé dny......

Tohle je ale zajímavý filosofický problém ... partnerství (manýelství) a povinnost ....
Docela by mne zajímalo, jak se na to koukáte, vy ostatní ....

Já abych pravdu řekla, nevím ... faktem je, že jsem spíše liberál než konzervativec ... a člověk svobodomyslný .... Možná, že sňatku přikládám menší váhu, než bych měla ....
Je pravda, že člověk je zodpovědný za to, co k sobě připoutá .... z toho se nelze vyvléci ...
Ale já tohle vnímám asi tak, že partnera, kterého jsem si zvolila pro život, neopustím, pokud bude v nesnázích, budu stát při něm, nebudu mu ubližovat ... ALE bohužel si myslím, že nikdo nikomu nemůže slíbit, že jej bude milovat navždy ... Tedy vím, slibují to křesťané při církevních sňatcích v kostele, ti neuznávají rozvod a berou to zjevně tak, že po svatbě se už takhle ptát nesmějí .....
My ostatní, myslím, více či méně možnost rozvodu připouštíme ... s tím rizikem dnes vstupujeme do manželství ... každý má ideály, ale každý také ví, že se u nás rozvádí každé druhé manželství. Je to moc ... je otázka, jestli je to vždy nutné ... ale taková je doba. Neshodneme se v tom, co je člověk POVINEN v manželství vydržet, kde je ta hranice, za níž je rozvod morálně ospravedlnitelný, tu máme asi každý někde jinde....

Tak já si myslím že ty se těžko mužeš vyjdařovat k manželství a jeho trvání, když jsi už u prvního dítěte nevěděla jestli je milence nebo manžela a nakonec to manželovo obrečela..........:-)Normálně to chodí tak, že na záčátku jsem šťastní a nadšení a užíváme si zařizování domácnosti a společný sex....ty tenhle start neměla ..

A to že se dnes lidi rozvádějí tolik, nesouvisí s něvěrou , je tam spousta jiných důvodů, nechápu proč tím tady lidi argumentují , jako že je nevěra normální.......

Halina má pravdu v tom, že příčinou vysoké rozvodovosti je většinou něco jiného, než "jen nevěra", která sama bývá kolikrát jen důsledkem nějakých větších problémů v manželství jako takovém, než otázkou pouhého tělesného chtíče.
Ivo, a já mám na to podobně liberální názor jako ty, jen nesouhlasím s tvým výrazem "připoutal" - sňatkem se zakládá rovnoprávný vztah dvou partnerů, a ne že k sobě někoho nesvéprávného poutám. Druhá věc je ta, že pořád žijeme (myslím lidstvo, ne nás dva) v nějakých falešných předsudcích, co správné je, a co se nesmí. Mohli bychom tu s Halinou debatit do alelujá, jestli nevěra je nebo není morální, ale když se rozhlídnete kolem sebe, zjistíte, že je všude kolem nás, a je tedy, bohužel, zcela normální...

.. jo nevěra je všude kolem nás. Ale je opravdu normální? Proč se tedy skrývá, proč to v drtivé převaze partnera raní, proč vůbec žijeme ve dvojici, když ji nehodláme respektovat. Možná je nevěry tolik, že je to jistý adrenalin a odpoutání, dobrodružství, tajemství a malá pomsta za to, že manžel je trochu jiný, než já chci. Představte si, že je zde normální a veřejné mnohomužství a mnohoženství. Fakt by nás to bavilo? Dovedete si představit, že se sejdete s "první manželkou" a dohodnete přestavbu jejich domu a ona se na tu dobu s ním nastěhuje k vám? A mezitím vypravíte na dovolenou svého manžela s milenkou... a ji požádáte, ať dárek raději vybere ona a nezapomene mu připomenout každý večer prášky na srdce... trochu úsměvné,že?

Ahoj, lidi. Nás kdysi ve škole učili, že základem státu je rodina. Máme tady stát ? Máme. Máme tady rodiny ? Taky jo. Ale podle statistik se opravdu v dnešní době více než 50% manželství rozvádí a to z různých důvodů. Když budu vycházet ze své minulosti a z příkladů ve vlastní rodině, ze které jsem vzešla, tak jsem neměla vůbec špatný příklad do života. Možná právě proto, je pro mne rodina a fungující vztah s otcem mých dětí tak moc důležitý. A manželství jsou opravdu nejenom radosti /a ty tam opravdu jsou/, ale i starosti, zodpovědnost a hlavně spousta kompromisů. Ten, kdo na tohle neumí přistoupit a neuznáva to jako hodnodtnou součást svého života, musí mít zákonitě ve vztahu problémy. Dnešní mladí lidé žijí strašně rychle. Rychle vyrůst, rychle dospět, co nejvíce si užít a pořád něco nového hledají. Neříkám, že to je špatně. To přinesla s sebou dnešní doba. Ale když si už chtějí založit rodinu a starat se dobře o svoje potomstvo a vychovat z nich odpovědné a slušné lidi, kteří si budou umět poradit se svými vlastními životy, tak je to skutečně o odpovědnosti. Manžel jako partner pro mne není jen radost a potěšení. Není to jen člověk, se kterým mi má být jenom a jenom dobře, protože život tak růžový není, nikdy nebyl a nikdy nebude. Manžel je pro mne člověk, se kterým jsem schopna sdílet i to zlé, co mne v životě potká, na něhož se můžu spolehnout stejně, jako on se může spolehnout na mne. A to je ta odpovědnost a závazek, který musím pociťovat, protože jinak by ten vztah byl o ničem. To je ta hodnota, pro kterou stojí za to žít. To je ta hloubka vyvěrající z podstaty člověka. Mít rád toho druhého nejenom pro jeho modré, hnědé, zelené oči a zářivý úsměv. Mít ho rád se vším všudy a přijímat to jako dar. Jasně, že není nikde napsáno, že se musíme milovat neměnně celý život. Ale co je to vlastně láska? láska opravdu není jenom slovo. Láska je obrovské umění, které hodně bolí, ale když tady je, tak nás naplňuje neskonalým štěstím právě proto, že má množství podob. O lásku se musíme celý život bát. Pečovat o ní a hýčkat si ji. Když tady jednou byla, není nikde napsáno, že nám navždy zůstane, stejně jako není nikde napsáno, že musí od nás odejít a že ji musíme jít hledat jinde, ačkoliv se právě tohle dnes moc často stává. Pokud o ni stojíme, sami se musíme snažit, aby jsme ji nestráceli. Je to jenom a jenom náš problém. Tak to chápu já.

Sáro, teď jsem se opravdu od srdce zasmála,to se ti fakt povedlo,máš dobrou myslivnu :-)))

Sáro, teď jsem se opravdu od srdce zasmála,to se ti fakt povedlo,máš dobrou myslivnu :-)))

Břečťane, napsala jsi to hezky a pravdivě. Je opravdu jiná doba, takže je zbytečné plakat nad tím: "Jakto, že babička a dědeček byli spolu 50 let, a já..."
A pravdou je i to, že partnera nemáme jen na ty krásné a vzrušující chvilky, ale i na ty běžné, všední a často nepříjemné a otravné starosti. To krásné a adrenalinové je postupem času zatlačováno stále více do pozadí, ale někdo se s tím dokáže prostě smířit jako s nutným zlem. Lépe to dokážou - asi díky své zodpovědnosti za rodinu a výchovu dětí - ženy, zatímco muž se po letech začíná ve vztahu tak trochu nudit a zprvu podvědomě, pak i v reálu, začíná vyhledávat občasná milostná dobrodružství jinde. Klidně mi vynadejte, ale jednou za měsíc se pomilovat s přítelkyní, to chlapovi krásně dobije baterky... a na svou ženu se zase usmívá, je na ní hodný atd...

Ahoj Břečťane,opravdu píšeš moc hezky a troufám si říct,že od srdce.Víš,ale právě tohle spousty lidí necítí a bere jinak.Já neměla moc hezké dětství,rodiče nebyli sice rozvedení,ani otec ani matka nebyli ani alkoholíci,ani třeba povaleči,přesto se doma neustále hádali.Možná to bylo tím,že byli spolu od rána do večera,vlastně i spolu pracovali,spolu nakupovali,jeden bez druhého nikam sá...A to byl asi ten kámen úrazu,prostě nějaká volnost,svoboda,tolerance v tom vztahu být musí,jinak člověk časem začne hledat na tom druhém chyby a koukat okolo kde mu to připadá lepší,veselejší,pohodovější.A pak vlastně dojde k tomu,že člověk je s tím druhým už jen kvůli těm závazkům,slibům,kvůli majetku,a ti ohleduplnější i kvůli lítosti,že zradili,že nedokázali žít s člověkem o kterém si kdysi mysleli,že je to na celý život.