Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde. Rozumím    
AbecedaZdraví.cz > Diskuse > Nezařazené > Když je něco k uzoufání, tak...

Diskuse - Když je něco k uzoufání, tak...

přítelkyně, 18.9.2010 14:43:29, IP: ***.***.194.117, #105405
Hele KIKINO, kde máš svýho porouchanýho syna ? Proč se mu nevěnuješ a dřepíš furt tady ?
Ty přítelkyně, ty si, 18.9.2010 15:06:24, IP: ***.***.230.110, #105406
nech opravit tu svoji porouchanou hlavu a prošťouchnout tu svoji mechem zarostlou pí...
Rada, 18.9.2010 19:48:54, IP: ***.***.230.110, #105426
Když Vám přijde, že je něco tak zoufalé, že je to k uzoufání, až z toho máte depku, tak si představte, že byste měli v blízkosti tu dementní blbku Markétu. Představa takové situace vás ihned zbaví vašeho zoufalství a deprese.
pro Stodůlecké, 19.9.2010 14:43:23, IP: ***.***.105.248, #105578
Další fotečky najdete, pokud si zadáte nireda,malypivoo,nevimevime
KIK, 11.10.2010 21:32:39, IP: ***.***.230.27, #108914
No o hovnu tvořili i klasici naší litertury. myslím, že to byl jaroslav Vrchlický, kdo se básnicky vyjádřil. Když to někde najdu, tak rozšířím encyklopedii.
HM, 12.10.2010 6:40:13, IP: ***.***.105.248, #108947
Hovno smrdí vždycky, Jaroslav Vrchlický. :))
omg, 12.10.2010 8:04:39, IP: ***.***.168.129, #108964
Motto:
Život prchá - přijde smrt,
dopřejme si velemrd!!!
smil2.jpg (9375 bytes)
Eroticko-skakologická epopej,
při níž se za ocas nechytej,
nesahej při ní na kundu,
jinak upadneš ve bžundu!
Rozumným mládencům
a jejich frejivým pannám,
špásovní toto říkání
za vzor předkládám.
smil0.jpg (17390 bytes)


smil1.jpg (30904 bytes)
Na svém hradě rytíř statný
jménem Smil žil přeudatný,
jenž však jednu vadu měl,
že o lásce nevěděl.
Nevěděl ten rytíř tupý,
že má k**da krásné chlupy,
že má velké trhání,
jak slyší o mrdání.
Ke všemu, co láskou dýše,
náramně se choval tiše,
zkrátka, abych pravdu děl,
jakživ kundu neviděl.

smil3.jpg (26642 bytes)
Kolem hrady toho času
bylo slyšet mnoho hlasů,
pravdivou prý je ta zvěst -
bez ocasu zrozen jest.
Děvečky na hradě všecky
měly schválně velké cecky,
a když na stůl nosily,
chodily jen v košili.
Mnohá děva pak při žrádle
drbala se v spodním prádle,
některé však, vizte bozi!
Z košile vypadly kozy!
smil4.jpg (23731 bytes)
Štavnatá, kozatá běhna
ukázala nahá stehna,
ba i někdy v košil stínu
vidět bylo chlupatinu!
Bylo cítit kundy vůně,
byly mokré lásky tůně,
udatný však rytíř Smil,
ničeho se nechopil!
Ale marné vše to bylo,
žádné se to nezdařilo,
vypátrat tajemství zde,
má-li ocas, nebo ne.

smil5.jpg (29827 bytes)
Věděli, už, že dle zvyku
zavírá se v kamrlíku;
cos tam asi šukával,
bručel si a hekával.
Co tam ale vlastně dělal,
že tam každou chvíli běhal,
to zůstalo lidem zlým
rytířovým tajmstvím.
smil6.jpg (22096 bytes)
smil7.jpg (19011 bytes)
Byl tam hradní, jenž měl dceru,
p**elatou, na mou věru,
té, jak zřela Smila jen,
v kundě se hned dělal šlem.
V ústech sbíhaly se sliny
dostávala laskominy,
myslíc: "Kéž by ocas měl,
ten by mi as do ní vjel"!
Tato děva útlá v pase
pásla jenom po ocase,
takže často měla sen
o samých ocasech jen!
Nasadila všechny lesti,
které k srdci cestu klestí,
chtěla, aby rytíř Smil
Nic však naplat, milý zeman
zůstal k mrdu jako beran,
takžev mysli lidu žil
bez ocasu rytíř Smil.
Jak se stal již případ mnohý,
hradní dceři mezi nohy
počal panoš - mladý hoch -
stříkati svůj kinderštof.
Ona, statného jsouc těla,
řádný ocas míti chtěla,
kdežto panic mladičký
měl ocásek maličký.
Dlouhý, tlustý s velkou hlavou,
ukojil by vášeň dravou,
kdyby v kundě jezdil těsně,
přimrdával abych děsně!
Přísloví nás k pravdě víže,
z nouze pes že kulky líže,
nechala se zatím jen
šimrat jeho blajštiftem.
Takový mrd na polovic
dráždil její nervy tím víc,
takže měla často sen
samých čurácích jen.
Plakávala, měla hoře,
v h**zlu, doma i v komoře,
a čím víc se trápila,
tím více ji svrběla.
Bolest měla ve svém hlasu:
"Ach, přec jen jest bez ocasu
udatný ten rytíř Smil,"
stále její nářek byl.
V mrdání je každý v právu,
každý býk má svoji krávu,
i ta bleška mrňavá
se samečkem mrdává.
Jenom on - ten rytíř statný,
má být k mrdu tahle matný?
Nemá nikdy zvědět on,
k čemu že je klabrdon?!
Sloni, psi i komárové,
velryba, jež v moři plove,
žádný k**dou nezhrdá,
každý si rád zamrdá.
To přece nemůže pravdou být,
aby ocas neměl mít,
říkávala: "Na mou čest,
nevím, zda to pravdou jest."
Zatím tyto dívčí líce
uzmuly mu tajně klíče
a když rytíř odjel ven,
pátrala po celý den.
Chtěla přec uvidět taje,
čím si rytíř stále hraje
a proč má ten hloupý zvyk,
zamykat se v kamrlík.
Ulekla se převelice,
když vstoupila do světnice,
neboť v koutě rytíř měl
velký sud od povidel.
Spatřila tam víc než mnoho,
povídá si: "Hrom do toho,
nač má rytíř - jaký blud -
v pokoji stát tento sud?"
Neb kol díry sudu toho
nalepeno chlupů mnoho.
"Snad když na něj přijde chtíč,
vrazí ho tam jako tyč?
Snad nemrdá, u vší víry,
v tomhle sudu do té díry?
Jistě, kdyby poznal pic,
neprznil by sud ten víc!
V sudu čehos celá spousta
jako když regiment šoustá,
Je-li to vše semeno,
ten musí mít vemeno!!
Kdyby tohle mělo být,
to by ocas musel mít!
Velikou si práci dám,
tajemství to vypátrám."
Vyběhla ven z kamrdlíku
snila o jeho pytlíku,
jak mu asi hodně stříká
když se v její kundě zmítá.
Naděj svoji v Smila vkládá,
že má ocas jako kláda
není jí však zcela jasné
zdali k její kundě pásne.
Kdyby jí tak osud přál,
že by se s ní shodoval!!
to by měla strašnou radost
že mu takhle velký narost.
Jako měsíc p**el moje -
tvrdá jako skalní sloje!
Kunda? To je lásky hrad,
s ním si musím zam**at!!!
Odešla pak domů smutna
vytekla z ní celá putna,
vzdychala pak moc a moc
celý den i celou noc!
Zdálo se jí: "Vidí Smila!
Jeho č**ák - jaká síla!
A ta hlava - jaký hřib!
To by člověk touhou chcíp!
Už se vidí - jak s ním mrdá!
A je na svou kundu hrdá,
a jak ji chtíč popouzí,
z toho snu se probouzí.
Čas však kvapí divým letem,
kundy dále točím světem,
přemýšlí pak hradní dcera,
co že to viděla včera?!
Dočkala se přece času,
jak v přísloví husa klasu,
přišel přece en ten čas,
uzřela Smilův ocas !!
Jednou přišel rytíř z honu
unaven a zemdlen domů,
sotva meč si odepjal,
ke stolu sed a hned spal.
Jak to děva uhlídla,
chutě k mrdu dostávala,
myslíc: "Teď bych mohla snad
v kalhoty se podívat."
Tiše blížila se k němu,
poklopec chtíc rozepnout mu,
ale rytíř, jak to čul,
uprd se a boty zul.
Lstivě počne dívka mluvit:
"Chtěla jsem tě, pane, vzbudit,
do postele bys šel spát,
dobré noci tobě přát."
Vlez jen v postel, pane milý,
zůstanu u tebe chvíli,
u stolu spát nevhodno
to přec stojí za h**no."
"Ano, já chci do postele
a ty táhni do p**ele,"
bručel rytíř líně moc,
"Liž si p**el, dobrou noc!"
Nemusíš, pane, hned láti,
chtěla jsem se ještě ptáti,
zda hodláš, než půjdeš spát,
do nočního hrnce c**át?"
A hned rychle jako srnec
přinesla mu noční hrnec,
myslíc: "Když c**át bude chtít,
musí přece ocas mít!"
Rytíř vzal jí hrnec z ruky,
jí prochvěly sladké muky,
nyní uzří pravdu zde,
má-li ocas, nebo ne.
Rytíř drží hrnec v ruce,
panně hrozně buší srdce.
"Dovol, pane, zdali smím,
já ti hrnec podržím."
"Nechci," bručí rytíř temně,
"ač se chcanky bouří ve mně,
co mám dělat, to já vím,
sám si hrnec podržím."
Pak rozepnul dva knoflíky
u poklopce, převeliký
ocas jak mořský had
přes okraj mu hrnce spad.
Při chcaní se trochu nahnul,
přičemž pytel mu vypadnul.
Na ty koule hledět milo,
každá měla aspoň kilo!
Chcanky rytíř v hrnec vrhá,
panně tělem rozkoš trhá,
ona spatří - žádný flanc -
kulky jako pomeranč.
Teď je ale děva lepá
rozčilením celá slepá,
přiskočí - ne váhavě -
líbá ocas na hlavě.
Do huby si ocas dává,
sotva se tam vejde hlava,
ocas stoupá výš a výše,
děva touhou sotva dýše.
"Pane, nejsem všelijaká,
ale ty máš kabrňáka,
toho vrazit v kundy důl,
musí každá prasknout v půl."
Rytíř otočí k ní zraky:
"Kunda? Což to zvíře ňáký?!"
"Pane, to je dvorana
mezi mýma nohama.
Ukaž mi ten ocas, pane,
uvidíš, že ti hned vstane
jako roubík ve chvíli,
když odhrnu košili.
Chceš-li rozkoš mrdu znáti,
musíš ocas v kundu dáti,
než ti míza vykape!
Hleď, támhle je kanape."
Rytíř divnou touhou prahnul,
na kundu jí rychle sáhnul
a jak muži přemnozí
chyt ji při tom za kozy.
"Ha," vzkřik náhle jako lítý,
"divné na mě lezou city -
musím ocas - ostudu
honem vstrčit do sudu."
"Ale pane," dívka vece,
"poslechni mou radu přece,
nemusíš si na mou víru,
honit ocas v sudu díru.
Mám já také díru s chlupy,
sáhni, vem si ji do ruky,
zanech, pane, toho bludu,
lepší k**da díry sudu."
"Co to ale jenom značí,
že mě náhle kulky tlačí,"
paví rytíř, "to jsem hloup,
ocas stojí mi jak sloup."
Přistup, pane, ke mně blíže
a skloň hlavu trochu níže,
podívej se, ať ji znáš,
to je k**da, tu ji máš."
"Ukaž,"náhle rytíř řekl,
na kolena před ni klekl,
"zblízka já se podívám,
ať tu kundu dobře znám."
Celý prst jí strčil do ní.
"Ach, ta k**da libě voní,
to je gusto, tenhle smrad,
ten já cítím tuze rád."
Chlupy na kundě jí hryzal,
jazykem pak uvnitř lízal,
liboval si: "To je med,
sežral bych tu kundu hned!
Jaký skvost! Ta tvoje díra,
to je přece moje míra!
A ty tvoje pěkné laple -
jsou jako vrata od kaple!
A to tvoje černé houští,
smysly člověka opouští,
to jsem jakživ neviděl,"
sáh jí při tom na p**el.
"Pane," dí mu děva vřele,
"lehněme si do postele,
tam si můžeš s k**dou hrát
a č**áka do ní dát."
Uchopil ji rytíř v pase,
"myslil jsem já, starý prase,
že je k**da ke chcaní -
zatím slouží k prcání."
"Ano, pane, k mrdu jesti,
ocas si v ní cestu klestí,
pro ocas to skvostný sál,
když chce pořádati bál.
Musíš ho tam, pane, dát,
chceš-li rozkoš mrdu znát,
dopřej sobě sémě tok,
koukej, už ti kape mok."
Do naha ji rytíř svléknul,
na kanape ji pak vléknul,
sám pak také ve chvíli,
stál tu jenom v košili.
Děva měla k mrdu vlohy,
hned roztáhla před ním nohy,
rukou vrátka roztáhla,
za ocas ho přitáhla.
S kulkama si chvíli hrála,
samou chutí div nes*ala,
než rytíř jak chlípný pes
bez mluvení na ni vlez.
Z komnaty byl slyšet řev,
rytíř m**al jako lev.
Vpálil ho tam plnou silou,
až krev vystříkla jí dírou.
Potom začal zuby skřípat,
když mu začla šťáva stříkat,
povídá si: "To je mrd,
sud je proti kundě prd."
Nevěděl jsem, na mou víru,
že ty máš tak sladkou díru,
teď jsem poznal mrdu kvas,
vždyť už mne to lechtá zas."
Kunda na ocas mu pásla,
m**al, až se okna třásla,
a i pytlík vrážel hloub,
p**elí do něho tlouk.
Postel vrže jako divá,
rytíři se ježí hříva,
mlaská č**ák v kundy šlemu,
je to horší než v harému!!
"To je krása," děva vece,
"po stehnách mi š´táva teče,
byl jsi pane velký blud,
žes ten poklad vrhal v sud!"
Příval mrdu zase bouří
ze Smila se už jen kouří,
stehna jim jen pleskají,
jak se dole laskají!
Ptám se tě - můj milý pane -
kdy už ti zas ocas vstane?!
Ten tvůj ocas to je - tvoje kouzlo
jen aby to nevyklouzlo!
"Zas to stříká!" rytíř plesá
ale jeho ocas už mu klesá
už i na něj je to moc!
"Však nám zbývá ještě noc!"
Než z komnaty jeho vyšla,
sekli si ještě tři čísla,
až unaven - rytíř Smil,
z kanape se odvalil.
"Ach to byly sladké city,
na kundě tvé mrdu rity,"
vzdával rytíř chválu panně,
odučiv se samohaně.
"Že máš vlohy ke mrdání,
udělám tě svojí paní,
zavolej sem bez cirátů,
matku i svého pantátu."
Mladý panoš této noci
šoustnout si chtěl mermomocí,
neb mu č**ák stále stál,
chtěl mu popřát v kundě bál.
Nevěděl však mladík hrdá,
s rytířem že dívka mrdá,
myslel, že v komůrce dlí,
že spí na své posteli.
Vlezl oknem podle zvyku
do jejího kamrlíku,
toužil vniknouti tam hned,
kde mu kyne mrdu med.
Pozor dal, by nebyl kravál,
k posteli se tiše hrabal,
věděl dobře, kde to je,
v kterém koutě pokoje.
Bez orací v postel lez,
namák kundu, na ni vlez
a pak ihned bez váhání
s chutí dal se do mrdání.
Mrdal jako divé zvíře,
kulky strkal až ku díře,
pytlem tloukl do stehen,
jak by mlátil potěhem.
Když dom**al, začal znovu,
bokem lehl si teď k tomu,
prst jí strčil do p**ele,
aby hloub byl v jejím těle.
Potom zase ona vstala,
ocas do huby mu vzala,
pak mu p**el líbala,
kulky pilně lízala.
Začal ji teď ke všem všudy,
m**ati rovnou do huby,
myslil: "Ať má radost ze mně,
do krku jí vstříknu sémě!"
Pak si lehnul hezky blízko,
uvažoval, že má štístko,
mít tak kundu ke hraní.
Mrdal až do svítání.
Pak, jak by mu ocas utnul,
přestal m**at, tvrdě usnul,
ráno, když se probudil,
byl by se radš utopil.
Viděl, že to děvče není,
že to byl o jen mámení
a že noc tu celičkou
m**al s její babičkou.
Až teď poznal, že v tom temnu
o postel se zmýlil jednu
a že místo k slečince
vlezl k její bábince.
Vyskočil z postele hbitě,
skřípěl zuby vzteky, lítě,
na babu pln zlosti kouk,
ocasem o nočník tlouk.
Bába z toho radost měla,
líbezně mu takto děla:
"Ach, to byla prácička,
až mě bolí chcapička.
Můj starej - to pravím vřele,
musí s ním jít do p**ele!
Sláva vám, vy jonáku,
i vašemu č**áku!"
"Mysl má je sice mělká,
ale zdá se mně přec velká
vaše k**da, na mou čest,
do té strčím celou pěst."
"To nevadí, milý hochu,
citronem ji potřu trochu,
a zas bude maličká
jako ňáká prvnička."
"Pravda, bábo, na mou věru,
já vám ale na ni seru,
vaše k**da, to je tůň,
na tu by tak patřil kůň."
Pro vás není moje míza,
kundu vaši pes ať lízá!
Čert aby tu chvíli nes,
když jsem v noci na vás lez!"
"Vzpomínat já budu dlouze,
jak vy jste mi pomoh z nouze,
že jste moji starou kůži
vydělával, mladý muži!"
"Byl jsem trouba - čert mne vem,
že jsem lezl v noci sem,
nepoznal jsem v mrdu touze,
na babu že lezu pouze!"
Odešel s nadějí v srdci,
"s frajlí zam**ám si přeci!
Jen co přijde soumrak dne,
ono to ňák dopadne!"
Dopadlo to - spral to kat!
Neměl si už zam**at!
Zvadl jemu mrdu květ,
nešoustne si zas tak hned!
To když poznal: "Hrom do Minky,
do kundy i do maminky!
Babu m**at - milku ztratit,
to se nedá vynahradit!"
Starý hradní doma sedí,
na svůj ocas smutně hledí,
neb mu nechce vůbec stát,
mouchy mu naň chodí s*át.
Že už neměl k mrdu sílu,
tak si honil svoji žílu,
ač to muže nehodno.
Zkrátka - stál už za h**no.
Tu však slyší dceru Minku:
"Ustrojte se, pantatínku,
k rytíři hned máte jít,
on za ženu chce mne mít."
"Za ženu?" diví se hradní,
"zboř se h**zle, hrade spadni,
tohle přec nemůže být,
to by musel ocas mít!"
"Má ho," praví nato ona,
"a jakého klabrdona!
Věř, tatínku, že ho má,
a jak krásně m**at zná!"
"Rci mi, dcero, že jsi lhala,
snad jsi s ním už nem**ala?"
"Ba jo, tati, tak mu stál,
že mne šestkrát om**al."
Starý radostně vykřiknul:
"Šestkrát ti tam šťávu stříknul!
Tak to bude dětí dost,
mně i bábě pro radost!"
Hlásný troubí na vše strany
a v kostele zvoní hrany,
hlásí všude: Rytíř Smil
právě se byl oženil.
Lid ani sluchu nevěří,
podívat se k hradu běží,
zda to pravda, neb jich pán
bez ocasu byl jim znám.
Shromáždil se lid pod hradem,
rytíř září samým blahem,
rozepíná kalhoty,
ukazuje nahoty!
Rytíř k lidu klidně vece:
"Když jste zde, tak dívejte se,
to je č**ák, to je skvost,
ten je tvrdý jako kost!"
Mezi lidem rozechvění,
divadlo se zase mění,
Minka nohy roztahuje,
svoji kundu ukazuje.
Úplňkem jí p**el září
v rytíři se všechno vaří,
klátí rukou ocasem,
lid pak hledí všecek sem.
"Sláva," hučí národ hlasně,
"ó, ten musí m**at krásně!
Stále ať mu stojí v slávě,
ať se činí na své mámě."
Když lid rytíře tak chválil,
do rytířky ho hned vpálil,
lid mu dělal ovaci,
neb měl z toho legraci.
Svět co stojí - nevídáno!
Rytíř už má domrdáno!
Ocas velký vytahuje,
v prstech si ho protahuje.
Míza stále ještě kape,
jak to všechno pěkně klape,
dole - v lidu táboře
je to jako nahoře.
Na to shodil bez cavyků
sud, jejž choval v kamrlíku,
za křiku a pískotu
do hradního příkopu.
Podle vzoru svého pána
příkladem jim volnost dána,
leží na zemi už selky,
mrdokvas je z toho velký!
Samé: Ach!" je slyšet kolem,
kdo nemrdá - ten je volem!
Semeno tu teče proudem,
kdekdo pracuje svým oudem.
To vám byla lidi mela,
každá k**da něco měla!
Teprv s pozdním večerem
táhl každý s keserem.
Proto v erbu toho Smila
zřít je su, v něm s chlupy díra,
uprostřed pak sedí lev,
jak tam líže z kundy krev!

omg, 12.10.2010 8:07:11, IP: ***.***.168.129, #108967
Vrchlický Jaroslav
(17.02.1853 - 09.09.1912)

Balada o hovně
Na mém stole od nedávna, leží zvláštní kus,
je to věrně padělaný, lesklý, lidský trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se, pozaslzím, když ho k oku pozvedám.

Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře, nebo sličné ženy
as,
či mu kmet na lůžku trýzněn znenadání život dal,
či byl otcem jeho mladík, když k milence pospíchal.

Škoda, že mi novin
kousek vedle hovna neležel,
aspoň znal bych politiku
, k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí, svědek němý, neprozradí, kde se vzal,
nepoví, kde, jak a kdy ho tvůrce jeho zanechal.

A tak h**no z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
žel, že navždy zůstane mi nejtemnější záhadou.
Dál však moje hlava bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka
, sad, či les, či reterát.

Všechno toto nadarmo je, marné všechno pátrání,
bohužel nebyl jsem kmotrem hned při jeho vysrání.
Sta mi představ v mysli spěchá, myšlenek se tísní sbor,
vím, že hovnem povrhují, vím, že psancem je ten tvor.

A přec každý kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát,
co jsou platný miliony, když nemůže člověk s*át?
Ale jedna věc mne těší, v hovnu čerpám nauku,
v hovně jsme si všichni rovni, bez reptání, bez hluku
.
Ať ho vys*al cigán v háji, nebo slavný generál,
h**no podrží svou formu, no a smrdět bude
dál!
A tu člověk, ať je králem
, ať je žebrák prosící,
čím je víc, než pro to h**no živou voznicí

..., 17.10.2010 15:18:11, IP: ***.***.105.248, #110051
...
Bella, 17.10.2010 18:12:15, IP: ***.***.2.121, #110074
Ale kde prosím tě,na lidech? A má tam i fotky ze svatby a z návštěvy u dcery?:o)
Na tý fotce na lidech vypadá jak hloupý jelito:o)
..., 18.10.2010 16:59:22, IP: ***.***.105.248, #110283
...
ééé, 18.10.2010 20:00:21, IP: ***.***.105.248, #110343
ééé
KIK, 19.10.2010 9:08:23, IP: ***.***.113.108, #110417
Jo h**no má po včerejšku na několika forech vyšší kurz. Markéta se totiž včera nemohla vys*at, tak to sdělovala diskutujícím hned na několika diskuzích pro ni příznačným" ééé." Ale nějak se jí zadrhla prčáááhlínááá. Asi ji to hodně vystresovalo.
Bella, 19.10.2010 13:00:40, IP: ***.***.2.121, #110449
Pokud je ve stresu,má k tomu opravdu pádnej důvod,nepochopila,kdy měla hodit zpátečku a teď už je pozdě:o)
KIK, 19.10.2010 17:55:38, IP: ***.***.113.108, #110496
Já už jsem tady na diskuzi viděla hodně dobře míněných varování adresovaných Markétě, ale ona si z toho nic nedělá. Tedy předpokládat, že by věděla, kam až může zajít, se opravdu nedá.
        Předchozí   1 .. 345678      Následující
Přidat příspěvek k tématu Když je něco k uzoufání, tak...
Jméno či přezdívka:
E-mail:
Nadpis:
Text příspěvku:
Upozornění: Je zakázáno vkládat příspěvky odporující českým zákonům, např. vyhrožování usmrcením nebo újmou na zdraví (viz § 353 Nebezpečné vyhrožování), případně jakékoliv nabídky nebo poptávky po kterýchkoliv léčivých přípravcích. V případě příspěvků odporujících těmto pravidlům i ostatním platným zákonům veškeré informace vedoucí k identifikaci Vaší osoby předáváme Policii ČR, případně Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.
Aktuálně v diskusích
včera11:21
67 reakcí

Sceletium tortuosum - přírodní antidepresivum

Čau, chtěl bych se zeptat, jaký způsob užívání je nejlepší a nejúčinnější. Prý se dá i šňupat. Nebo je lepší zamíchat ve vodě. Díky

Anonymní uživatel
27.9.22:32
4 reakcí

Batoh do školy

Batoh jsem objednala přímo u výrobce na jejich stránkách a konkrétně máme tento baagl.cz/skolni-batoh-cubic-nasa/. Rovnou jsme k batohu přikoupili i... (zkráceno)

Maruška
27.9.19:32
476 reakcí

moroznik

Nemate niekto na predaj zvysny moroznik?

Renči
27.9.14:00
100 reakcí

Hojení po operaci menisku

Od května jsem po operaci menisku, francouzské hole 14 dnů ,bez rehabilitace chodím v pohodě, ale bolí celé koleno. Nejhorší je zakopnou špičkou a... (zkráceno)

Manka
27.9.11:39
216 reakcí

JESLE, skvělá věc!

Od kolika let v té trojské labuti nabírají děti ?

Leona
Přihlaste si odběr našich novinek:
E-mail: 
Z odběru se můžete vždy odhlásit na této stránce.