Diskuse - Panická porucha I.

Všechny zdravím,
a přeji pohodový den. Je to poprvé co jsem se odvážila zapojit do diskuse, i když o panické poruše jsem za těch dvacet let přečetla asi všechno. je mi 41 let, první záchvat jsem měla ve 23, rok po dokončení vysoké školy a rok a půl po narození druhého dítěte.Pak následovalo období čisté hrůzy ( pohotovost, psychiatrie...) psychiatři tenkrát člověka vpodstatě jen tlumili, takže léčba nepříliš efektivní ( žádná AD), psycholog mi pomohl odhalit problematické vztahy a traumata z dětství, ale poradit, jak to všechno změnit a napravit, už nedokázal) i tak jsem mu velmivděčná, protože mě nasměrovat správným směrem). To trvalo 5 let( ataky hrůzy, pocit šílenství, třes, deprese, nutkavé myšlenky, trysk myšlenek, pocity neskutečna.....) a já pořád hledala, jak z toho ven.
Nakonec jsem si našla tu svoji cestu sama ( nebo ta cesta si našla mě- nevím),je to zázrak, dnes pracuji, starám se o 3 děti, nedávno jsem si doplnila kvalifikaci,mám přátele, koníčky, prostě žiju naplno jako nikdy předtím.Zhruba 11 let jsem byla bez ataky, teď asi stárnu, záchvat se objeví tak jednou za půl až 3/4 roku( např, po nemoci, po stresu - dýchání je na to moc dobré), občas zabuší srdíčko, ale jinak je to prostě nádhera. Jsem panikář a panikářem zůstanu , protože k tomu mám dispozice, ale uvědomila jsem si, že PP vlastně úplně změnila můj život ve spoustě věcí (a teď vás asi rozčílím) k lepšímu, stala jsem se zodpovědnější, možná moudřejší, citlivější k utrpení druhých a hlavně přestala jsem se točit jen kolem sebe a svých problémů, protože jsem zjistila, že to tu PP vlastně živí. Strašně s vámi se všemi cítím, naprosto vám rozumím, ale věřte bude líp. Náprava a změna , ale musí nastat uvnitř. Ona ta PP jen upozorňuje na přetížení duše ( nebo komu to lépe vyhovuje psychiky), ta vaše dušička už prostě křičí, já už nemůžu, já už to nevydržím, záchvat je vlastně jen takovej přepustnej ventil, aby se nestalo něco horšího. Je to vlastně šance něco změnit. Já vím, je to hrozně nepříjemné,( k nežití) ale myslím, že nás to má varovat, abychom už konečně změnili svůj život. Papejte AD, a hlavně přemýšlejte o životě ( s psychiatrem nebo bez něj), čtěte moudré knihy, setkávejte se s vnitřně krásnými lidmi , nezoufejte! a hlavně BUĎTE AKTIVNÍ! Sama na sobě jsem vyzkoušela: "proste a bude vám dáno", "tlučte a bude vám otevřeno". A hodně utíkejte od svých problémů, pokud to jen trochu půjde. Jakákoli činnost , která vám dá pocit , že jste užiteční nebo která vás baví, je vítána. Já taky nemám vyhráno, protože ještě pořád žiju, a kdo žije, je v permanentním ohrožení života ( napsal p. Chesterton) a PP se může zhoršit, ale snad už to nějak zvládnu, každý má prostě svůj kříž. Hlavně se do toho neponořit, jinak je konec.
Přeju všem krásné jaro a nebojte se, PP se totiž nejvíc bojí toho, že se jí nebudete bát a umírá z toho, že byste se jí snad mohli smát !!! Zkuste to a uvidíte!!!
Vaše Mirka

Ahoj, neměl by z vás kdokoliv balení Egilok 25mg, přítel ho bral doma a v cizině mu ho nechtějí ani nic jiného napsat, mně zase lékařka nic nedá. Brzy za ním pojedu, vše vám ráda zaplatím. Jsem od Prahy Děkuji Hanka

Panický strach-dříve neznámá, dnes můj velký problém, strach, který mě naprosto ochromuje-strach z jakéhokoliv prostoru, kde nikdo není,začalo to pomalu,2x mě odvezla 155-nic nezjistili a vše to pokračovalo...můžete mi prosím poradit jak to zvládat,vyrušit,zastavit...děkuji

Lékařka mi nasadila Zoloft50,beru ho 5dní,ale je mi špatně od žaludku,hlavně v práci je to nepříjemný.Nevím jestli si nemám říct lékařce o nějaký jiný lék,jaké máte zkušenosti_Děkuji

Lékařka mi nasadila Zoloft50,beru ho 5dní,ale je mi špatně od žaludku,hlavně v práci je to nepříjemný.Nevím jestli si nemám říct lékařce o nějaký jiný lék,jaké máte zkušenosti_Děkuji

Zdravim vás, je mi 16let a trpím něčím, nevim jestli se to dá nazvat PP ale už to trvá asi 2týdny zpátky co se mi dělá nevolno v nakupnich centrech, autobusech, obchodech myslím že je to jen pocit nevolnosti ale začnou se mi vždy potit ruce, začne být na zvracení..zkoušel jsem na to nemyslet ale kdykoliv si vzpomenu na to že bych měl jít zase do autobusu nebo někam tam o čem jsem psal tak mám strašný strach a mám depky..nevim co s tím mám dělat, rodiče mě nechápu,příde mi že si z toho dělají jen srandu..prosim poradte mi, nevim jak dal

Ondro,dej rodičům přečíst tyto stránky i s tím co jsi napsal ty, snad tě konečně pochopí. Tady si s touto nemocí nevědí rady dospělí , natož ty.Držím ti palce ,ať se brzy uzdravíš.

díky, už jsem to dal mámě přečíst, poradila mně at s tim jdu za doktorem tak zitra tam jdu, jestli ale doktor na nic nepříjde tak to zkusím u psychiatra, každopádně do školy jezdim asi 35 km autobusem každý den, tak nevim co bude se školou, nechtělo by se mne ji zanechat jen kvuli tomu že mám z něčeho strach, zkusím s tím bojovat prvně po svých, jestli ovšem nepomuže toto tak je to špatné. Do techto poslednich dnu jsem si myslel že mně žadné takovéto problémy nemohou potkat, ale jak tak začínám pozorovat muže to postihnout každého.

hrozně mi pomáhá psaní textu, u toho se uklidním a nemyslím na to co bude, zkuste si taky třeba skládat basničky nebo něco takového...já osobně dělám rap ale při představě na další konzert kde budu vystupovat se bojím toho že všechny pozvracim nebo tak něco..je nějaké jiné východisko než brát prášky??

Tak dnes ráno jsem se dívala a tyto stránky měly přes 3000 příspěvků a ted je jich tady nějakých 250. A ti lidi, co si tam dnes dopisovali, tak tady nejsoua je tady úplně někdo jiný. Co jsem udělala špatně? Nebo se to vymazalo?

Ondro, to jsem ráda že máš tak rozumnou maminku, vidíš, uvěřila ti i poradila, to je fajn. Ondro, prášků se vůbec neboj,ty jsou přece proto aby ti pomohly,nikde není psáno že je budeš muset brat stále, ale proto ,aby pomohly léčit co je potřeba.Při chřipce zobeš taky třeba paralen a nezdá se ti to divný.Při téhle nemoci je dobře jít k lékaři včas a nenechat jí se rozvinout.Ondro napiš jak jsi pořídil, budu se těšit.

Také mám problemy vložením nového příspěvku

ahoj, byl jsem tam a doktor mi řekl že se mám vyhýbat místum kde se mi to stává, mám si všechno urovnat v hlavě, jenže co si tam mám urovnávat když jsem do tedka nemel zadne problemy v rodine s kamarady, no prostě nevim...řekl mi že je to ta psychika

Ondro,tak první krok máš za sebou. Doktor ti řekl jen tohle? Nedoporučil ti ani žádného psychoterapeuta, či psychiatra? Nenapsal ani žádný lék?

zDENÁ MÁ PRAVDU