Diskuse - Ženatý milenec 4

Ahoj, holky, taky se po víkendu připojuji. Četla jsem si vaše příspěvky a jenom žasnu. Kam se hrabou moje problémy?! Normálně se nestačím divit, kolik zloby se tady prohnalo za ty 2 dny. Hned se cítím lépe. Utvrzuji se v poznání, že moje problémy jsou opravdu nanicovaté a nedůležité, když se tak zamýšlím, nad těmi vašimi. Jsem ráda, že mohu říci, že se opravdu cítím lépe. Možná právě z toho důvodu, že všude je něco, že žádný vztah není bez problémů a že svět vůbec není růžový, natož život té, či které z nás tady. Doteď jsem si myslela, že jenom já mám právo se litovat, že jenom mne se podělal život a že vy tady jste všechny v pohodě. Vidím, že tomu tak vůbec není a jenom nezasvěcený člověk asi ví, která z nás, je na tom hůř. Škoda, že se sem nezapojují taky někteří pánové, kterých se tohle vlastně týká taky. Docela by mne zajímal jejich názor na věc. Jedno vím ale jistě, ten můj by sem ani nepláchl, protože by se lekl.

Tak jste asi trefili hřebíček na hlavičku,proto je Halina taková,manžel odešel s jinou,která má v sobě trochu citu a lásky a nedělá z každýho de...a :-))

Ahoj Břečťane,taky jsem se nestačila divit,hlavně ta Halina,nenechá na nikom suchou niť.Stále jí vadíme my,a teď probrala i tebe,no snad si pochopila,že nejlepší je ona,prostě jedinečná Halina .-)) Jsem ráda,že je ti lépe.Občas se sem taky připojí nějaký chlap,ale teď už tu dlouho žádný nebyl.

Utekli za nevěrou :-) ... neradi to tady poslouchali, ale vydrželi ... Halinu už ne ...

Já vím, Ivčo, četla jsem to. Přirovnává mne k jeho matce a taky, že se sním radím. Jeho matka nejsem a ani jsem nikdy nebyla a už vůbec se tak nesnažím chovat. Se svojí tchýni mám společné jenom to, že jsme obě beranky. Měla jsem ji ale moc ráda a dobře jsme si rozuměly, možná právě proto, že se nám nemíchala do manželství, jak to někdy tchýně dělají. Bydleli jsme od začátku sami, akorát mi občas pomáhala hlídat holky, když byly malé a já musela být v práci. Bohužel se již odebrala na onen svět a můj muž to dost těžce nesl. Možná i to byla jedna z příčin, proč věci přestal zvládat. Zůstal mu totiž na starost 80-letý otec, který byl celý život babičce věrný a staral se o ní když byla nemocná a najednou zůstal sám. Ačkoliv je děda čipera, smrt jeho ženy se na něm velmi podepsala a teď je to dost zlomený člověk. A co se týká radění se se svým mužem, tak tomu se jaksi nedá vyhnout, protože je zatím ještě spousta věcí, které spolu musíme řešit a rozhodovat, takže tady nemohu být solitér, stejně jako on ne. Rozhodně se s ním ale neradím o tom, co mám, nebo nemám udělat ve svém vztahu k němu. Můj muž se tím, co udělal, projevil jako sobec, kterému najednou přestalo na rodině záležet. Resp. Rodina u něj nikdy na 1. místě nebyla. U něj je na 1. místě jeho práce, která nás všechny živila, takže jsem tento jeho postoj brala. Možná to byla chyba, protože, kdyby byla u něj na 1. místě rodina, nenašel by si milenku, ale na druhou stranu jsme mohli být chudí. Teď sice chudí nejsme, ale šťastní také ne. Tím, že se odstěhoval, se možná ledacos vyřeší. Třeba si uvědomí, že mu chybíme a že my jsme pro něj opravdu to, co ve svém životě potřebuje, ne nějaká dívčina, která o něm ví houby a třeba si uědomím já, že nám bez něj bude lépe a přestanu se konečně trápit vedle chlapa, kterému nestojím za to, aby se mnou žil. Halina má pravdu, že chlapi jsou tak trochu slaboši a srabové. Ten můj to aspoň otevřeně přiznal. Neradi řeší vztahové problémy, raději od nich utečou, jenomže si neuvědomí, že tím se dostanou do problému ještě větších a bohužel ne jenom oni. Když si chlap najde milenku, tak udělá nespokojené hned tři lidi. Sebe, svoji ženu, milenku taky a s tím vlastně i všechny nejbližší. Svoje děti, rodiče, společné známé. Všichni musí najednou řešit novou situaci. Obzvlášť, když se ten chlap neumí rozhodnout, co vlastně od života chce. Chlapi by si nejradši nechali všechny svoje ženy. "Já jsem tady král a všichni se starejte". Manželka je nešťastná, že jí muž zahýbá, milenka je nešťastná, že ho nemůže mít celého, on je nešťastný, protože neví, kterou má chtít, děti jsou nešťastné, protože je nešťastná máma a protože najednou táta není doma ale u nějaké cizí paní, rodiče jsou nešťastní, protože jejich děti se trápí a společní známí nevědí, jak se mají chovat, když se náhodou potkají s manželem a jeho ženou nebo milenkou. Je to začarovaný kruh a kdo popírá, že to tak není, lže sám sobě. Když jsem si četla ty víkendové postřehy, pochopila jsem, že žádná z vás tady není ve svém vztahu šťastná. Pokud říká, že je, tak opravdu lže sama sobě a nebo stav milenecký bere jenom jako zábavu. Žádný člověk totiž nechce žít sám. Ani Halina ne, protože, to by nepsala, to co psala. Nejsem sice psycholog, ale lidskou duši tak trochu znám. Nechci nikomu radit, protože neumím poradit ani sama sobě, jenom se na ty vaše životy snažím dívat s nadhledem a pochopením. Říká se, že každý je svého štěstí strůjcem a já věřím, že je to docela pravda, ačkoliv ne vše sa dá na 100% ovlivnit. Věřím na osud a věřím i na boží mlýny. A taky věřím, že to co dáš, se ti třikrát vrátí zpět. Nemusí se mnou nikdo souhlasit. Nikomu svůj názor na život nevnucuji, každý ať si žije podle svého svědomí a vědomí. Já jsem jenom přesvědčená, že vím, co od života chci

Ty píšeš tak hezky,že je mi z toho smutno.A to jsem si vždycky říkala,že svým způsobem života nikomu neubližuju,ale asi ano.Jenže se od toho neumím a možná ani nechci odpoutat,můj vztah s milencem je úplně jiný než doma.Třeba teď z toho co ti napíšu se ti něco bude hodit,abys to mohla použít doma.Můj manžel byl z počátku pro mě ten nejlepší,byli jsme moc mladí,když jsme se brali,myslela jsem,že je to životní láska.Přišly děti,starosti a když se konečně vše začalo dařit,tak můj muž měl milenku,probrečela jsem celé noci,celé dny,vůbec jsem netušila,jak to řeknu dětem,byly ještě hodně malé,ale pak se to urovnalo.Pár let to šlapalo,a pak bum..znova..zase jsem to dala do pořádku a teď když už děti jsou pryč,tak si opravdu nemáme co říct,strašně se změnil nebo oba jsme se změnili.Není schopen vyslechnou mé problémy,o pomoci v domácnosti ani nemluvě,každý máme jiné koníčky,už jsem tu psala,že dokážeme sedět doma a třeba 3 hodiny mlčet,ke všemu tak nějak ztratil rozhled o věcech kolem sebe,děti ho moc nezajímají,prostě došlo to tak daleko,že jsem vlastně ráda,když není doma.No a pak jsem poznala toho druhého,doma má taky manželku,on si na ní nestěžuje,k tomu by se přede mnou neponížil,ale že to u nich neklape vím z jiných zdrojů.A teď se v tom plácáme,protože je nám spolu lépe než doma.Víš,já už se doma ani nezasměju,přitom jsem velice společenský a veselý typ.Já jsem teď ve stádiu,kdy opravdu nevím,co chci od života,žiju ze dne na den a žiju s přesvědčením,že nějak se to musí vyřešit,ale kdy a jak to oopravdu nemám tušení.Já vím,jsem asi zbabělec,ale nemůžu teď dělat nic jiného než čekat a zatím si užívat alespoň ty krásné okamžiky,které vlastně asi kradu jiné ženě.Na druho stranu,kdyby jí to vadilo jako tobě,tak pro to něco bude dělat,nedělá,taky začarovaný kruh.

Ahoj holky..i já se konečně připojuji po dlouhém víkendu.Nestačím se divit, co vše se tady napsalo..dokonce i o mé osobě, ačkoli jsem byla úplně někde jinde než na diskusi..
Víkend byl krásný, bylo to pár vzácných dní, kdy jsem mohla být s milovaným člověkem..a nic na tom nezmění ani fakt, že Halina teď kromě starých známých výpadů přidala i to, že si neskutečně vymýšlím..Já se ale opravdu nenudím-asi tak jako ona, takže nemám potřebu někde něco jen tak psát z nudy..¨
Nevím, jestli můj příběh vypadá tak neskutečně..já myslím, že pro ty, co jsou tu déle, snad nikoli.
Některé příspěvky se mi moc líbily(opravdu pilně se diskutovalo), třeba Iva to napsala dost jasně, že člověk nedokáže "raz-dva"opustit rodinu nebo manželku po letech soužití jen tak bez skrupulí..třeba proto, že je tam pořád nějaká úcta.A to bych řekla, že je i můj případ.A nemíním pořád Halině dokola vysvětlovat, proč to tak je..
Jsme spolu každý den aspoň chvíli a je nám spolu dobře..a nemíním si ty chvíle kazit a nevyměnila bych je momentálně za nic na světě..

Ahojky Petro,tak jste si to užili,to je dobře.Já moc né,ale spolu jsme taky byli,jen né tak blízko u sebe a moc nám to chybělo,i když na druhou stranu jsme byli rádi,že si můžeme alespoň popovídat.Dnes půjdeme spolu na večeři,protože máme malé výročí,no, spíš já,tak se těším.Jo, a na ty hory jsme jeli,ale málo sněhu :-()

Ivčo, jako kdybych někdy viděla sebe v tom, co píšeš. Já se vdávala ve 24 letech po škole. Čtyři roky jsme spolu ještě k tomu chodili. Můj muž byl prvním mužem, který mne dostal do postele a já byla taky jeho první. v tom je asi celý kámen úrazu. Nic jsme si před sebou neužili. Mne to sice nechybělo, protože jsem si říkala, že mám toho pravého, ale chlapi fungují jinak a tak ten můj to určitě jako plus nebral. Dnes bych to asi taky řešila jinak, jenomže já se vždycky zamilovávala na celý život. Už od školky to tak u mne bylo. Mé lásky vydržely hodně dlouho, ale všechny byly do té doby, než jsem poznala svého muže, pouze platonické. A na tu úplně první dodnes ráda vzpomínám.
Nu což, život tak nějak ubíhal, přišli děti, starosti o výživu a zabezpečení rodiny, moje mateřská, mužova kariéra a pak jsem najednou začla mít pocit, že se jeden druhému tak nějak vzdalujeme. Přesto jsem svého muže pořád vášnivě milovala. Sex s ním byl úžasný. Věnoval se mně i dětem, jezdili jsme na báječné dovolené, chodili jsme do práce a děti nám rostli. Můj muž mi teď nebyl poprvýkrát něvěrný. Už to jednou udělal před sedmi lety. Ale tenkrát jsem k tomu tak trochu přispěla taky. Bylo mi 40, cítila jsem se mladá a chtěla se bavit. Chodila jsem s kolegy a s kolegyněmi za zábavou, občas si zatančit, občas do vinárny a bylo to fain. Ptala jsem se svého muže, zda-li nechce chodit s námi taky, tak jak to dělali partneři a partnerky mých kolegů a kolegyň, ale můj muž to odmítal. Prý ať se bavím sama. Jenomže se mu to nelíbilo a já myslela, že je vše O.K. Možná trochu žárlil, možná měl pocit, že je najednou na vedlejší koleji. tak si našel milenku - zase holka z práce, jenže 14 let vdaná, s dětmi stejně starými, jako ty naše. Ta se do něj hrozně moc zamilovala a chtěla si ho vzít. Tenkrát jsem ho taky chtěla zpět, protože já nikdy rodinu rozbít nechtěla. pro mne je rodina vším. Musím říci, že do týdne se rozhodl, že od nás neodejde a plakal u toho. Věřila jsem, že vše bude dobré a že spolu vše překonáme. Já ale neumím zapomenout a špatně získávám důvěru v člověka, který mi ji vezme. Kvůli dětem, kvůli rodině i kvůli mně samotné jsem ho moc chtěla zpět. Čekala jsem čtyři roky, než ta jeho milenka od nich z práce nakonec odešla, protože byla silnější než já a chtěla všechno, nebo nic. Když zjistila, že on ji všechno nedá, radši šla. Trvalo to ale čtyři strašně dlouhé roky a já po celou tu dobu věděla, že kdykoliv odchází ráno do práce, ona tam bude. Bude se kolem něj pohybovat, bude s ním mluvit a mít na něj vliv a bůhví co ještě. S tím se opravdu velice těžce žije. Pak přišel rok 2005
a my koupili tu parcelu. Říkala jsem si, je to fain, chce stavět, to znamená, že chce s námi opravdu být a uklidnila jsem se. Předtím jsem mu občas udělala nějakou výčitku a to byla moc velká chyba. Jenže to je přirozená reakce zraněného a ublíženého člověka. Našli jsme k sobě cestu zpět. určitě ano, ale ten stres posledních měsíců starého roku nám to všechno zase vzal. To nepřišlo ze dne na den, to se formovalo dlouhou dobu v průběhu celého roku. Já už o tom psala, že jsme měli s dostavbou strašně moc problémů. Do toho mu zemřela matka, otec zůstal sám, v práci byly problémy atd,atd. Nechci ho omlouvat. Taky mi nebylo v tom vztahu moc dobře. Chyběla mi energie, něco s tím udělat. Mám ji až teď, když už je skoro pozdě. Píšu skoro, protože mám teď takový pocit, že se to mezi námi lepší. Možná je to ale jenom klam. Já ani vlastně pořádně nevím, proč ho tak strašně chci zpět. Nikdo mi to neumí vysvětlit.
Bylo by asi fain, kdybych si taky našla milence, vykašlala bych se na všechno a užívala si lásky a pohody. Jenomže nevím, zda-li je to to, co bych od života chtěla. Já chci od života mnohem víc. Možná jsem náročná, neskromná a měla bych být ráda za to, co mi život zatím nadělil. Jsem naštěstí zdravá /aspoň si myslím/, blbá tak úplně taky nejsem, v životě se asi neztratím. Děti mám taky zdravé, krásné a chytré. Bydlím v nádherném domě s velkou zahradou, na kterou se už na jaře chystám. Budu si sázet kytičky a užívat sluníčka. Kašlu na všechny mužské na světě, ať se zžírají sami. Já už se nechci trápit pořád nějakými nevěrami. Žádný chlap neumí být věrný. A i ten, co si díky nevěře najde milenku, jí nakonec zahne. Můj muž mi tvrdí, že se teď se svojí milenkou nestýká. Teda nestýká se s ní intimně. Zda-li tomu věřit, či ne? Ale vidí ji každý den v práci, načinčanou, navoněnou, veselou. Mne vidí jenom občas. Stárnoucí a smutnou ženu. Tak co má vlastně v životě cenu? Život je strašně nespravedlivý. Někde přidá, jinde vezme. Já si dlouho říkala, že mám šťastný život a že to ani není možné, když jsem všude kolem sebe viděla, jak se lidi k sobě blbě chovají. Ten mlátí manželku, ten chlastá, ten zahýbá, ta zahýbá, ta se nestará o děti. Já děkovala pánu Bohu, že mám doma to, co mám. Bože, jak naivní jsem byla. Proč mne moji rodiče vychovali tak blbě? Proč mi nedali do vínku více odvahy a sebeúcty? Proč mne vychovali k pravdomluvnosti a úctě k člověku? Proč si myslím, že láska je pro člověka to nejdůležitější na světě ? A proč bez ní neumím žít?

Halino holkám není špatně ze sebe , ale z tebe :-))))))))) ale pozor Hali !!!!!!! když někdo vysílá negativní energii , tak se mu vrací jako bumerang , ale to by si ve svém věku měla vědět :-) hihi....takže to zklidni , protože jsi sprostá a pořád tu holky vlastně nás urážíš. Svůj příběh tu nebudu psát , protože nepotřebuju tvůj rozbor mého miláčka :-))))ale můžeš mě dát do pytle k holkám :-)Já jsem od Prahy a máme tu taky takovou pošahanou ženu jako jsi ty , ale ona se léčí , jde to léčit Hali , jen tu zlobu ne , na tom musíš pracovat . A píšu ti naposled , abych ti ušetřila kolovrátek , že my neubližujeme , když nás manželky ani neznají !!!!!!!!!! pochop to ty číslo jedno :-)trochu méně dominance Halino a byla bys šťastná a našla bys normálního chlapa k tobě , takhle můžeš jen čekat na zajíčka , jasný , že jel k rodičům sám , asi by tě nepředstavil jako svoji dívku :-D no máš to taky blbý , čekatelka , kdy tě opustí :-)tak lovu zdar Hali na rande a pozor na pohlavní nemoce :-) Dana

Břečťane,ale ty se vůbec nemusíš takhle ponižobat,za to nestojí nejen ten tvůj,ale žádný chlap.Láska je opravdu to nejdůležitější na světě a někdy je hodně těžké si jí vybojovat,proto taky tady píšeme.Já sice mám milence,ale to přeci neznamená,že bych měla být o něco horší než ostatní lidi okolo mě.Já úplně chápu tvou situaci,a jestli ti můžu ještě něco poradit,tak nebuď smutná,ukaž manželovi,že jsi taky usměvavá a krásná žena,a stará ještě nejsi,máš nejlepší léta,on taky stárne,věčně mladý nebude.Já vím,člověk si představuje život jinak nebo hlavně když už děti odrostou,když už by si mohl s tím druhým více užívat,věnovat se sobě,koníčkům,tak najednou je všechno jinak.A teď jde o to,jestli to tak má být nebo jestli jsme tomu mohli zabránit.Na druhou stranu si říkám,že já možná ani né,tím se neomlouvám,ale když je nezájem nejen o mou osobu,ale o vše kolem,tak se opravdu nedá nic dělat.

Břečťan : já tě rozhodně k JEHO matce nepřirovnávám, nevím jak jsi na to přišla, hihi....přečti si, co o něm píšeš a přemýšlej o tom......tak nějak jsem tušila , že to nepochopíš...a to že tady holky nejsou štastné je logické, člověk kerej škodí, nemůže být šťastný.......kdyby nebyly tyhle dámy tady, tak by ti slaboši neměli kam jít......
A podle toho jak to teď popisuješ, tak je ten vztah dávno zdevastovanej, to nevím teda jestli máš šanci, že se vrátí, když je nevěrný opakovaně ........
Danuška :to já vím že se negace vrací,ale na zlého můžu být zlá, ten si to zaslouží........sám vysílá nejvíc zla, proč myslíš že mají depky a problémy??A ty jsi vůbec nečetla co tady píší o manželkách, víš houby, tak nepoučuj......:-)...A i když to některá třeba neví, tak se to stejně v tom vztahu projeví, ty psycholožko.......hihihi

No jo Halí,ty jsi číslo,fakt?a myslíš,že tobě se to nadávání nám nevrátí?vždyť my jsme ti nikdy nijak neublížili,tak nechápu tvou zlobu :-)a do toho psychologa jsi se trefila.Víš,že bys byla zajímavější bez toho hihi?je to dětský projev.Uvědom si,že okrádáš samu sebe a zkus se zamyslet proč.V životě není vše černé nebo bílé,mnoho lidí funguje ve svazku a nejsou štastní,pak záleží na okolnostech...

Tak jako nadávat jste začli často vy první, jakmile jsem začala psát svý názory a nejen já, no a ty si fakt myslíš, že to je dobrý řešení, když je to doma blbý si najít dalšího ??Tím se ještě víc doma odcizíš ........a kromě toho tady dámy samy píší, že rodinný život e monogamie není pro ně a to je pak máme litovat??Mají co chtějí .........

Již vás tady čtu delší dobu a nebudete se snad na mě zlobit , když napíšu svůj názor.Nechci Vás odsuzovat , protože jsem se nikdy nedostala do takové situace jako vy .Mě odešel za jinou manžel , je to už několik let.I v manželství mi byl nevěrný několikrát a já stále odpuštěla a nakonec odešel k jiné ženě , která se v té době také rozváděla , více o ní nevím.Ale vím, že spal v té době jak se mnou , tak i s ní .Myslím si , že nemáte pravdu , když píšete , že neubližujete , jestliže o tom ten dotyčný neví, berte to jako můj názor .A myslím si , že ubližujete i sobě .Chápu vás , ale přece musíte se nějak rozhodnout , bud tedy s milencem nebo se svým mužem nebo ženou.Stále to bude dokola , nevěřím , že vám někdy nepřijdou myšlenky jako , co když je on nebo ona ted v jeho objetí nebo cokoliv....rozumíte mi??Já bych takhle nemohla být štastna a právě proto tady asi vedete tuhle diskuzi.Jinak o Halině ....raději nic psát nebudu , nemá to smysl hi hi.Tak se nezlobte to mi tak napadlo, když jsem o tom všem přemýšlela.Jinak je to vaše věc.Ještě k tomu , já bych to opravdu nezvládla , myslím hrát na obě strany.Je to jak začarovaný kruh.