Diskuse - Ženatý milenec 4

No jasne..a ktera manzelka rekne...no holt jsem selhala...nasel si lepsi, ted se s tim musim srovnat..

To máš těžký. Vy tady k´ˇnouráte, jak nepíše a nechodí... pak přilítne Halina a řekne vám od plic, co si o vás myslí a že se mezi problémy cizích manželství nemáte s***t..... a vy jste naštvané, že se s**e do vašich trampot. Každej člověk má právo říct ne. Vy nejste zabalený v celofánu v regálu, kde si vás ženáč vybere a vy nemáte jinou možnost. I vy musíte říct ano. A velmi často to je i tak, že si žena ženáč vyhlédne a začne se snažit. vždyť i ty Beo, jsi psala, že tvůj to zezačátku bral jako úlet a ty se snažíš, aby se časem rozvedl. Takže až tak nevinně svedená nejsi.

Tak jo. Za všechno můžu jenom a jenom já. Mea kulpa, mea MAXIMA kulpa.
Můj muž mi kdysi dávno v jedné domácí debatě řekl, že na to, aby si hledal milenky je moc líný. Ony si vždycky našli jeho. Proto to byly holky od něj z práce. Nechtělo se mu za hranice baráku, kde pracoval. Konec konců, proč by to dělal, když tam bylo bab a pěkných spousta. Mohl si vybírat. Teď je z mého muže frajer, kterému jistě jeho kolegové závistivě poplácávají po ramenou, jak je dobrej kanec a že na to má a proč by to nedělal, když má doma takovou blbou, nafoukanou semetriku se kterou se již nedá vydržet, protože ho pořád podceňuje a nenaslouchá mu, jak mne přesvědčuje Halča.
Jak lehké je všechno zjednodušit.

Halina je tady predevsim odsuzovana jak hrube a s vysmechem podava sve nazory..ja sama jsem s ni nekolikrat souhlasila...a vim, ze i Iva..kazdy si rad vyslechne i tu druhou stranu...A myslim si ze kazdy vztah z zenacem ze zacatku je bran jako ulet...tak byl i muj...ze se to obcas zvrtne a je z toho vztah na delsi dobu to vetsina z nas neplanuje..

Brectan, ja to napsala obecne, nerikam, ze v tvem pripade za to zrovna muzes ty..ale vetsinou se clovek snazi najit chybu nejprve na sobe...a pokud zadnou nebo skoro zadnou zasadni nenajdes tak pak ten chlap te neni hoden..a pak uz je to jen o citech..s kteryma se clovek musi vyrovnat...a to je to co tady dela vetsina...srovnat si to s citama..

Abych to uplne zjednodusila tak to vidim takhle..pokud manzelka manzela ma rada, tak za neveru muze milenka...protoze ona svedla meho chudacka..pokud manzelka manzela uz nema rada...tak za neveru muze manzel, protoze je to h**zl a ma svuj rozum..a nema takove veci delat..

Můžete být všechny klidné. První, na co jsem se zeptala, když jsem přišla na manželovu nevěru, bylo to, kde jsem udělala chybu. Já nejsem žádná světice a chyb mám dost - jako kdokoliv jinej. Jsem tvrdohlavá, nerada prohrávám ale vím, že občas musím. Měla jsem krásné dětství a přísného, panovačného tátu, kterému jsem občas musela vzdorovat, abych se dostala dál. Možná si to s sebou nesu celým životem. Již několikrát ve svém životě jsem byla na dně a vždycky se mi podařilo ode dna odrazit a zase šplhat nahoru. Teď si ovšem připadám, že pořád ještě padám dolů a už jsem ne v přízemí, ale v minusu. A pořád to dno nevidím. Ale jedno vím jistě. Jak se zpívá v jedné krásné písni Paľa Habery, "Len keď občas padneš dolu, si najvyššie".
Každá mince má dvě strany a všechno zlé, je k něčemu dobré. Myslím, že těch facek v životě jsem už dostala dost a i když pořád mi není jasné, proč a za co jsem trestána, věřte, že mne to hodně poučilo. Vím aspoň to málo, že člověk nic nedostává zadarmo a aby měl opravdu to, co skutečně chce, musí se sakra snažit. A tak se snažím, co to jde, ale mám svoje hranice a tuším, co zvládnu a co ne.
Věřím, že mé city jsou upřimné a že doopravdy umím milovat a že umím i lásku dát, nejenom brát.
Tak ať je všem dobře, ať se nikdo již netrápí a ať si každý váží to, co má.
Minulost hoďme za hlavu, přítomnost je teď naše a co bude zítra? To je dar. Taky by jsme se nemuseli dožít, že?

Vážená Břečťan, je možná zbytečné pátrat po tom, PROČ..protože na to stejně možná nikdy nepřijdete..
Já jsem žila 20 let v manželství, manžel mě s největší pravděpodobností nepodváděl, ale neskutečným způsobem mě psychicky i fyzicky týral..a já si milionkrát za bezesných nocí kladla otázku, za co? A do toho mi umíral milovaný otec..a připadlo mi také, že mě osud trestá a já netuším, proč se tak děje, že to prostě nemůžu unést..ale člověk vydrží vážně mnoho..Dokonce jsem se i snažila hledat chybu na své straně.., ale jak jsem se dozvěděla mnohem později, tak to prostě v mnoha podobných případech v životě s tyranem je..a jediná chyba je tohle chování tolerovat a snášet..
Rozvod byl pro mě neskutečným vysvobozením, cítila jsem se konečně svobodně..a pak mi osud do cesty "přivál" člověka, který mi za 20 měsíců vynahradil to, co mi chybělo 20 let..
Jen to má jednu chybu, ten člověk je ženatý, jeho manželka moc dobře ví, čím se podepsala na tom, že jejich manželství je jen takovým přežíváním..a pak už se přestali snažit oba..možná s ní zůstane, možná ne..já to nevím, ale na rozkladu tohoto manželství já jako milenka nenesu žádnou vinu..to není alibismus, to manželství je v tak zoufalém stavu už 7 let..

Břečťan,já už také dostala tolik facek od života a vždy jsem se snažila,jak ty píšeš se zase vyhrabat na dno,ale nedávno to něšlo,tady už to holky znají,tak jen ve stručnosti,nešlo to, když mi před 4 měsíci málem umřel 20 letý syn-těžká nehoda a opravdu nemít svého milence,tak bych už tady nebyla,já vím,že to není správné,podvádět a taky vím,že podvádím i když to manželsví nefunguje,ale právě ty city,ta ohleduplnost nutí toho druhého zůstávat i v tom nefunkčním svazku,alespoň zatím. A pak? Pak se uvidí,jak jsi napsala-přítomnost je teď naše :-))

Břečťane, můžu se zeptat, jak jsi na tu manželovo nevěru přišla / teď i před lety/?

Oprava ne na dno,ale ze dna nahoru .-))))))

Tak nějak krátce řečeno 6. smysl.

Je pravda,že v tomhle mají ženský 6 smysl,ale někdy jsou spepé,já byla slepá dlouho-4 roky,i když jsem to tušila.No,a teď je možná slepá žena mého milence,.Néné,tak to není,ona není slepá jen už nechce ten vztah oživovat a o něco se pokoušet.Já jí vůbec nepomlouváma je mi vlastně jedno co si ona o "svém muži"myslí,protože já vím,jaký opravdu je.Břečťane,když jsi na něj uhodila přiznal se??

Takže jsi na něj uhodila a on se přiznal?

U té první k tomu využívali oba svoje děti. Ona svoji dceru a můj muž tu naši. Oboum holkám bylo v té době tak 11 let a byly to kámošky. Setkaly se na nějaké podnikové akci a padly si do oka. Pak se spřátelili i rodiče.Tedy můj muž a jeho osobní asistentka. Pak už to nebyly jenom podnikové akce, ale i víkendy, večery. Všude tahali ty děti. Jak ohavné. Znali sme se vlastně všichni jako rodiny. S jejím mužem taky. Dokonce jsme spolu byli na horách. tam jsem si všimla, že se něco děje. Že to není jenom kolegialita nebo jenom přítelství. Ona byla zamilovaná a chovala se, jako že ten můj je už její. Její muž to vůbec neviděl. Můj do poslední chvíle zapíral a dělal jakože nic. Doma jsem na něj uhodila a on se přiznal. K poměru, který trval 3/4 roku. Že už mi nechtěl dál lhát. Tížilo ho svědomí, tak mu ulevil. Já byla ale ráda, že to vím, protože mám raději jistotu než nejistotu. K jistotě, i kdyby to byla smrtelná nemoc, se umím lépe postavit. Tenkrát to taky bolelo jak čert.
Teď jsem ho nachytala 26. prosince s telefonem, jak v temném pokoji psal někomu sms-ku a když jsem nečekaně vešla, telefon letěl do kouta. Taky jsem se pak zeptala, co se děje, zda-li někoho má. Ten brouk už byl v hlavě zase. Řekl, že nikdo třetí v tom nehraje roli, že to je jenom mezi námi. Ale ten třetí tam bohužel je. Možná jsem se neměla ptát, ale za dané situace by se to dříve nebo později stalo. Zatím to vypadá, že ta druhá tam opravdu tak velkou roli nehraje, ale zda-li to pro mne znamená šanci či ne, já nevím.
Ani v jednom případě jsem mu nezbalila kufry a neřekla jdi. Naopak. Řekla jsem, ať si dá na misku vah co ztrácí a co získá a ať se podle toho rozhodne.