Diskuse - Fobie z řízení auta

je mi skoro 44 a se svou 18ti letou dcerou jsem se dala na řidičák v učebně mezi ostatníma si připadám jak stařešina a na jízdách škoda mluvit...původně jsem ani řidičák nechtěla dělat, ale dcera a přítel do mne hučeli tak to zkouším a jen doufám, že instruktor to vydrží....

je mi skoro 44 a se svou 18ti letou dcerou jsem se dala na řidičák v učebně mezi ostatníma si připadám jak stařešina a na jízdách škoda mluvit...původně jsem ani řidičák nechtěla dělat, ale dcera a přítel do mne hučeli tak to zkouším a jen doufám, že instruktor to vydrží....

Ahoj,tak jsem se odhodlávala,připravovala na další jízdu.manžel si chtěl auto půjčit a vyjížděl z garáže.zeptala jsem se ho,zda jsem zaparkovala špatně,že vyjížděl na dvakrát...začal na mě řvát,že on neví a já jen pořád řeším to...auto a at s tím už jdu do...to mě opět rozhodilo,rozbrečela jsem se a řekla,že když mi neporadil,nepomohl a jen mě kritizuje,tak at nepčítá že ho ještě od někud povezu. nakonec jel svým autem,nemluvíme spolu a já sice odhodlání mám,ale asi budu muset jít do autoškoly,abych získala rutinu a jezdila dobře a nemusela už řeči o svojí neschopnosti poslouchat. mám pocit že to auto mě zničí. manžel mi řekl,že jsem zralá na psychiatra.

Případ pro psychiatra je tvůj manžel, nebreč a kup si jízdy v autoškole. Vůbec před mužem o svých problémech nemluv, zatni zuby a jezdi, jezdi, jezdi. Manžel zřejmě umí jezdit od narození :o))). Držím pěsti.

Nezvdávej to a jezdi. Kondiční jízdy jsou fakt dobrý. Já je mám za sebou a moc mě pomohly,víc si věřím v jízdě. Ještě pořád jezdím s manželem vedle, ale už není tak nervozní a celkem mě podporuje. Vím, že musím začít jezdit sama a překonat strach, hlavně když povezu děti.
Tak ti přeji ať to zvládneš. Já to musím taky zvádnout.

tak já když musím,tak jedu,se strachem,jen tam,kde to 100% znám,ale děti zásadně nevozím.jednou mě malý synovec přemluvil,tak jsem jela,ale myslela jen na to,že mám děti v autě a naštěstí ještě 2 další šofery,kteří by to eventuelně přebrali. jo a jela jsem po vedlejších vesnických cestách. a podruhé už jsem dítě nevezla...

Jak tak na to tady koukám a pročítám příspěvky tak jsem ráda že nejsem sama co se bojí sednout za volant. Mám řidíčák už 6 let a naježděno ztěží 100 km. Chodila jsem do autoškoly kde jsem měla starého pána za instruktora který mě nanaučil parkovat ani rozjíždět se do kopce. Na podzim si manžel koupil nové auto a mě to staré nechal abych se rozjezdila, asi měsíc jsem jezdila sama, ale problém nastal jakmile jsem musela zastavit v kopci a znovu se rozjet. Teď už máme auto jen jedno a já opět nejezdím, jela jsem jen dvakrát a podruhé když mi to třikrát při odbočování chcíplo to můj manžel nevydržel a já musela vystoupit a on nakonec zaparkoval. od té doby jsem za volantem neseděla a stále se bojím. Chtěla bych jezdit a být nezávislá na manželovi, ale máme jen jedno auto a on ho potřebuje do práce tak se bojím, že kdybych náhodou něco s ním udělala tak by se neměl jak dostat, tak radši nejezdím. Snad se jednou překonám a začnu jezdit. Všem děkuju za příspěvky a za rady které tu dáváte. Dává mi to naději že i já to jednou dokážu.

Ahoj,taky něco přidám.Jsem z Prahy,řidičák 5let a od té doby nejezdím,mám strach tady z těch bláznů,co jezdí jak chtějí,bez ohledu na druhé,jenže auto potřebuji do práce a tak musím na kondičky do autoškoly,a budu holt jezdit pomalu a ohledně.At si troubí.Bojím se,ale musím to dokázat a pak jezdit a jezdit.Tak mi držte palečky,protože Praha-provoz hrůza.A všem co tu píší přeji hodně štěstí a jděte do toho!!!!!!!!!!!!!!!!

ahoj všem,tak jsem TO dokázala!!!!práve dnes jsem řídila asi 50km.v botách na podpatku a ještě s károu. nikdy bych nevěřila,že tohle jednou napíšu. jsem na sebe strašně hrdá,protože jsem to zvládla všechno sama,bez kondičních jízd!!!a dokonce už ani ten strach není tak ochromující. když mi to dnes chcípne,v klidu nastartuju znova a jedu.co s autem už vím. ale tyhle příspěvky pro mne byly ta největší podpora,viděla jsem,kolik "bab" má ten můj problém a že to jde. akorát teda manžel u mě má strašně velké mínus,že mi s tím nepomohl a nechal mě v tom vyšplouchat. docela to vneslo do vztahu problém,ale beru to v klidu. člověk se prostě musí spoléhat v životě sám na sebe. ahoj a držím palce všem,kdo jsou na tom jako já!!!!fakt to zvládne každý. PS: i mě je 43let

mě 63 a jezdim,no a co..

Pro aaa: a dělala jste autoškolu také v 63 letech?

Já nemůžu uvěřit vlastním očím,co to tu čtu...mám úplně stejný problém s řízením auta,myslela jsem,že ten problém mám jen já....

ahoj ,,kámošky,,tak já se taky rozhodla po těch letech k tomuto kroku! Dnes o pul 12 mám první rozjezdy takže mám žaludek od rána až v krku! Je mi ještě o rok více,takže tréma šíííílena! Tady ty vaše články mě tak trošinku dali odvahu,tak směle do toho! Už at to mám za sebou! Držte palce holky,dám vědět.....jestli přežijí! tak papa :)

Jasně,že přežiješ musíš být vytrvalá!!!!!!! ikdyž budeš s tím chtít praštit ,znovu vlez za volant a jezdi,jezdi!!!!! Ja chtěla nechat auto v křižovatce a utéct,ale jsem to nevzdala a čím častěji jezdím tím si sem více jistá,mín se bojím a začíná mne to bavit a vždy po jízdách se chválím. Přeju hodně štěstí všem a vytrvejte holky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

tak jo, jsem zde cela a v poho! Mé první usednutí za volant bylo nad očekávaní fajn, opravdu jsem se pochvalila,klokani benzin jsem nemela,takze uz se nemuzu dockat na dalsi jizdy. Uz ted lituji toho,ze jsem ten strach neprekonala driv. Tak holky papa a vzhůru do boje,postupně budu informovat jak to jde! :)